Stav beztíže

21. července 2014 v 21:47 | Lucy
Poslední dobou vůbec nevím, o čem psát. Nemám na mysli kapitoly a jednorázovky (těšte se, brzy možná přibude nová!), ani básničky, ani ten Challenge (který tu snad bude zítra) ale obyčejné, deníkové články. Většinou pročítám zápisky ze životů ostatních a připadám si příšerně, protože můj život není ani z poloviny tak zajímavý. Abych pravdu řekla, zatím své prázdniny trávím zalezlá doma, za zataženými závěsy, s notebookem na kolenou.

Ne, že by z toho nevzešlo nic dobrého, právě naopak. Dohnala jsem všechny díly Supernatural, rozepsala novou fanfiction (ano, oficiálně se tu bude vyskytovat!), objevila geniální zpěvačku Kylu La Grange, vytvořila několik nových videí pro svůj YouTube kanál a dokoukala Winter Soldiera (Bucky... So many feels, Loki má konkurenci, ha!). Samozřejmě je to jen hrubý výčet, ale v kostce by to bylo to nejdůležitější.

Můj život se právě stal ještě větší ubohostí, než býval, a to jsem na tom i předtím byla dost zle. Už nejsem ani schopná toho, abych byla smířená, místo toho jsem prakticky pořád vzteklá. Ale řekněte mi, vy by jste nebyli vzteklí, kdyby si váš nevlastní otec pustil na starém počítači dvouhodinový film na internetu kde se bude logicky sekat, a pak křičel a do onoho počítače mlátil s tím, že za to můžete vy a vaše matka, že jste ten počítač zaplácaly stupidními (hloupými, debilními, tupými...) seriály a hrami? A něco podobného se děje každé dva dny, vždycky když máma odejde z domu do práce.

Pak se mi nemůžete divit, že se mi už ani nechce rozumně argumentovat a pokoušet se mu vysvětlit, že počítače jsou od toho, aby se používaly a že s mámou nejsem jediná, kdo ten náš používá, a místo toho si seberu telefon, nabíječku, sluchátka a s jediným štěknutím ('Kvůli tomuhle jsem radši sama') odejdu do kuchyně, kde všechno sklidím a pak si sednu a čtu si povídky s Buckym. Během toho všeho ještě slyším výkřiky typu: 'Když ti tak vadím, tak proč se teda neodstěhuješ?!' a 'Tak jdi bydlet k tomu tvýmu tatínkovi!' a opravdu nemám chuť mu říkat, že ten 'můj tatínek' se ke mě aspoň chová jako člověk, i když je naprosto mimo mé chápání.

Po dvou hodinách vešel do kuchyně s 'Tak promiň', jenže já už tohle slyšela tolikrát, že mu nevěřím jedinou slabiku, a dneska mi prostě ruply nervy. Řekla jsem mu, že mě už nebaví to, jak na mě pořád ječí, když ho něco vytočí, i když to není moje vina a že to poslouchat nechci. Už ani nevím, co mi odpověděl, a myslím, že to ani vědět nechci. Následující čtyři roky budu na intru, a i když tam budou vychovatelky a protivní spolužáci, vím, že takhle se tam ke mě chovat nebudou, a když ano, vždycky jim budu moct říct tu slušnější verzi toho, co si myslím. A pak? Pak vypadnu někam hodně, hodně daleko (nejlépe au-pairing) a budu se vracet co nejméně často, co to půjde.

Vím, že si myslíte, že to teď jen tak říkám, ale já to tak opravdu myslím. Je možné, že za několik let budou moje priority úplně jiné, ale takhle to teď cítím. Moje rodina mi leze na nervy už dost dlouho, vadí mi, jak lidi soudí podle toho, jak vypadají, vadí mi, jak jsou tu všichni (kromě tety, ta je skoro má dvojnice, co se názorů týká) znechuceni divnými věcmi (homosexuální páry, těhotná šetnáctka apod.). Neříkám, že se mi něco taky nezdá podivné, ale necítím kvůli tomu k lidem nenávist, protože vím, že sami to s tím mají těžké.

Řekla bych, že tenhle článek vyvrátil mou teorii o tom, že nejsem schopná nic sepsat. Sepsala jsem detailní popis rodiny ve které žiju, a ve které bych se nejraději nikdy nevyskytovala. Ale smůla. Alespoň další tři roky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 V. V. | Web | 22. července 2014 v 11:30 | Reagovat

Naprosto tě chápu... Asi před čtvrt rokem jsem doma zažívala něco dost podobnýho s mým tátou. Nejdřív na mě křičel kvůli známkám, pak kvůli mému chování, pak křičel i na mámu... táhlo se to dost dlouho, skoro se naše rodina kvůli tomu rozpadla, no pak se to nějakým tichem urovnalo a už je to OK. A doufám, že to tak vydrží. Tak doufám, že u tebe to taky bude dobrý...:)

2 Lucy Lucy | E-mail | Web | 22. července 2014 v 13:11 | Reagovat

[1]: To je mi líto:/ Co se mámy týče, strašně mě štve, že před ní si tohle nedovolí, protože ví, že by se na něj naštvala i ona. Já se dost divím, že naše rodina se nerozpadla už dávno s tím, jak se k sobě chováme. Táta je hnusnej na mě, já pak na něj, a máma i na něj i na mě:D Děkuju:)

3 Simona Gray Simona Gray | 31. července 2014 v 18:55 | Reagovat

Je mi ľúto, čo prežívaš a dúfam, že sa tvoje vzťahy zlepšia.
Sestra bola tiež posadnutá Buckym. teraz má Deadpoola...
Vieš, čo je divné...? Že u mňa Lokimu už dva mesiace celkom úspešne konkuruje plešivejúci chlap...Crowley...

4 V V | Web | 14. srpna 2014 v 14:48 | Reagovat

(lol říkám si jakto, že už jsem tu komentovala a to je někdo jiný s mou přezdívkou XD)

Já si taky říkám, že mám nudný život, že furt sedím doma, ale občas se zvednu a něco dělám :D a pak to porovnám s ostatními lidmi a říkám si jak mám zajímavej život :D

Supernatural už jsem viděla třikrát, přemýšlím jestli se na to podívám zas znovu předtím než bude 10. série :D no, možná aspon tu 9. byhc mohla...

Bucky je sice super, ale u mě na Lokiho nemá :D prostě Tom ♥

je to hrozné jak někteří rodiče jsou takový.. já mám naštěstí taťku, který je ten nejlepší člověk na světě a s mamkou si občas nesednem, ale jinak dobrý... ale mám kamarádku, která má doma denně peklo.
Odjíždím pryč protože už to tu nemůžu vydržet, bydlet s rodičema mě nebaví a začít žít sama v čr je nemožné. Stěhuju se do Londýna a doufám, že už se nikdy nebudu muset vracet. (myslím natrvalo)

5 Tamten Loki Tamten Loki | Web | 18. srpna 2014 v 14:56 | Reagovat

To je bída! Tedy ne to léto, to ti hrozně závidím (i když bych na tvém místě byla vzteklá neméně - to až dneska se umím flákat konstruktivně :-)), ale domácí atmosféra. Intr je sice hrozná sázka do loterie, jestli budou slušní spolubydlící nebo ne, ale já třeba měla hroznou kliku na ně a jsem ráda, že jsem se z domova takhle uklidila. Ne že by se mi tam dělo něco vyloženě špatného (kromě bráchy, se kterým jsme vůbec, ale vůbec nevycházeli), ale úleva to byla. Jen to má prostě zase svoje problémy - ale s těmi se dá popasovat - a je dobré, když člověk ten čas neprofláká. Běhat choď, foť, cokoli! :-) Už máš vlastně brzy nástup... tak to budu držet palce ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama