Tep | Prolog

20. května 2014 v 21:34 | Lucy |  Tep
A po měsících planého blekotání je tu konečně Tep.
Musím říct, že po opětovném přečtení mi to přijde jako slabší odvar Teen Wolf, ale na druhou stranu mi to zase připadá úplně jiné. Nevím. Každopádně se v povídce neobjevuje žádné měnění hrdinky ve vlkodlaka, protože s tím by bylo až moc práce a celkově se tak nějak snažím vyvarovat kopírování. Když u vlkodlačích příběhů je strašně těžké vyhnout se něčemu, co už bylo v těch předchozích dáno. Co se dá dělat.
Každopádně, ujišťuji vás, že zápletka je celkově jen z mojí hlavy a žádného seriálu se nedotýká, případné podobnosti jsou čistě náhodné.
Prolog je křaťounké uvedení do děje a zbytek kapitol se pohybuje od tří A4 stran výš. Díly budou přibývat postupně a pomalu, protože si pořád nejsem jistá tím, že povídku dokončím, takže nic neslibuji.
Odezvy jsou ceněné a vy víte že vás miluju:)



Elektřina přestala fungovat.
Všude tma. Objímala jsem tátův krk a měla jsem zavřené oči. Přesně jak řekl. Maminka stála vedle něj.
"Ať se děje cokoliv, Elle, buď potichu," zašeptala a pohladila mě po vlasech. Otevřela jsem oči a prohlédla si ji. Byla bledší než obvykle, na obličeji křečovitý, nucený úsměv. Hruď se jí divoce zdvíhala, v rytmu s tlukotem srdce. Něco se jí blýsklo v ruce. Nůž. Dlouhý, ostrý. Tatínkův stisk zesílil, když se ztratila ve tmě a jediná věc, podle které jsme mohli poznat její přítomnost byly kroky po schodech. Šla do přízemí.
"Tati?" špitla jsem mu vyděšeně do ucha.
"Tiše, zlatíčko," pokáral mě. Měl strach, chvěl se mu hlas. A já pořád nevěděla proč. Začal couvat zpátky do ložnice. Chtěla jsem se zeptat na to, co se děje, ale bála jsem se porušit tátův příkaz. Mlčela jsem a mlčela jsem i když mě posadil do kouta šatníku a navrstvil přede mně maminčiny zimní kabáty. Potom se na mě podíval, přiložil si prst na rty a odešel. Přitáhla jsem si kolena k bradě a opřela si o ně čelo. Dveře šatníku a ložnice se s klapnutím zavřely a já najednou věděla, že jsem tu sama.
V celém domě nastalo ticho. Na pár minut. Potom jsem uslyšela řev. Nelidský, agresivní řev. Tříštění skla. Tupá rána. Výstřel. Praskání dřeva. Lidký křik. Další výstřel.
Dole se něco dělo a já doslova cítila, jak se mi nervy napínaly touhou jít zjistit co. Zvuky souboje byly zřetelně rozeznatelné a mě konečně zachvátila vlna strachu. Nikdy předtím jsem se takhle nebála, nikdy. Snažila jsem se svou pozornost odvést příjemnými myšlenkami, vzpomínkami.
Na mysli mi vyvstaly živé obrazy z našeho výletu do lesa, uskutečněného před několika týdny. Táta se smál a maminka přejížděla prsty po kůře několika stromů. Zeptala jsem se jí, proč to dělá a ona se na mě s úsměvem otočila, vzala mě za ruku a přiložila ji vedle svojí. Povrch kmene byl hrubý a škrabal.
"Stromy mají paměť, chci, aby jsi na to nezapomněla. Slibuješ?" Přikývla jsem a pohladila kůru. Odřela jsem si tím prsty a ruka mi zase klesla podél těla.
A teď jim někdo ubližoval. Při další ráně jsem se přitiskla ke stěně a snažila se pochytit i ty hůře slyšitelné zvuky. Někdo těžce oddechoval. A najednou mi ušima projel křik. Lidský. Maminčin.
A pak táhlé zavytí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Chane Chane | Web | 21. května 2014 v 18:05 | Reagovat

Zatím to vypadá trochu smutně ale moc se na to těším jsem napnutá a jsem ráda že píšeš dál :)

2 Clarissa Clarissa | Web | 21. května 2014 v 19:41 | Reagovat

Teen Wolf jsem stále neviděla, takže se (zatím) nemusíš bát, že bych tě nařkla z kopírování. :D
Moc hezké, chci vědět, co bude dál. :)

3 Alethea Alethea | Web | 23. května 2014 v 23:51 | Reagovat

Au, to bolelo :D Som zvedavá ako to bude pokračovať ďalej :)

4 Krystý Krystý | Web | 25. května 2014 v 19:06 | Reagovat

Jsem zvědavá na další :D

5 Eloran Eloran | Web | 13. června 2014 v 11:03 | Reagovat

Ach, začíná to moc hezky a taky smutně, samozřejmě! Úplně mě v jednu chvíli zamrazilo. Vlkodlačí záležitosti já můžu, takže jdu pokračovat. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama