A já zůstanu | Epilog

18. května 2014 v 9:59 | Lucy |  A já zůstanu
Výborně, nakonec jste se všichni dočkali!
Ano, já vím, že to trvalo nekonečně dlouho, ale opravdu jsem potřebovala trochu víc času, za prvé, abych překonala lenost, za druhé, abych vymyslela, jakým směrem chci, aby se postavy ubíraly, a za třetí, abych se s nimi mohla rozloučit. Bylo to s nimi neuvěřitelných pět měsíců, kdy jsem si chtěla dokázat, že něco můžu dopsat. A vypadá to, že opravdu můžu. Jsem celkem spokojená, ale zbytek záleží na vašem názoru:)
A co dál? No... nadále počítejte s jednorázovkami, poezií a snad i kresbami, potom se chci taky konečně dokopat k recenzím na knihy a rozhodně počítejte s tou vlkodlačí povídkou, kterou jsem se rozhodla nechat takovou, jaká je, protože se mi prostě líbí. Ale až začnou přibývat kapitoly, opravdu čtěte jen na vlastní nebezpečí, protože není jisté, že ji vůbec dokončím.
A teď už k Epilogu. Je celkem krátký, ale... cítila jsem to tak.


"Blbče," zaprskala jsem a převalila se na bok, zády k Lokimu, který se teď nepokrytě smál. Po chvilce jsem na boku ucítila jeho ruku, přičemž druhá mi odhrnovala vlasy z krku. "Ani se nepokoušej to takhle vyžehlit," varovala jsem ho, ale neodtáhla jsem se.
"Jak?"
"Víš moc dobře jak." Políbil mě na tvář a pak ještě jednou, na linii čelisti.
"Nemám tušení."
Přetočila jsem se zpátky na záda a shodila ho ze sebe. Od svatby uběhlo už několik týdnů, kdy jsme oba pentlovali mezi Asgardem a Zemí, jen kvůli doplňujícím informacím o mé nesmrtelnosti. Tam nahoře bohužel neexistuje e-mail. Škoda.
Každopádně to zatím neznělo tak strašně, jak jsem si představovala. Být navždy mladá a imunní vůči všem chorobám? To není špatné. A navíc už na mě Heimdall reagoval automaticky. Od té doby, co mi umřeli rodiče jsem si snad poprvé připadala jako součást rodiny. Ale to Lokimu nikdy nepřiznám, i když mám nepříjemné tušení, že o tom ví.
"Ani omylem nepojmenuju naše děti Jokull a Majken."
"Co se ti na těch jménech nelíbí?" zamračil se, ale viděla jsem, jak se mu cukají koutky. Šokovaně jsem na něj vykulila oči.
"Co se mi na nich nelíbí? Tak třeba to, že nepoznáš, že Majken je dívčí jméno! Navíc nevím, proč to řešíme teď, nejsem ani těhotná a ty nevíš, jestli děti vůbec chci."
Neodpověděl, ale místo toho se nade mě naklonil a odhrnul mi vlasy z čela. "To můžu zařídit."
"Ty jsi tak arogantní, proč jsem si tě vůbec vzala?" řekla jsem škádlivě. Dobře věděl, že to nemyslím vážně.
"Protože by jsi beze mě nemohla žít," odpověděl.
"Smutné, ale je to pravda. Doslova," zasmála jsem se. Najednou jsem jeho rty ucítila na krku, čelisti, na rtech a vlastně všude v blízkosti obličeje.
"Loki... jestli se tohle týká těhotenství, ani se nesnaž pokračovat."
"Nebo?" zavrčel proti mé klíční kosti.
"Nebo se zvednu a odejdu," vyhrožovala jsem mu dál a snažila se nezabořit ruce do jeho vlasů.
"Jsi nahá," zasmál se.
"Fajn. Jedna nula pro tebe, ale myslím to vážně." Na chvilku se odtáhl.
"Já vím že ano."
Ani jeden z nás chvíli nic neříkal, jen jsme si opláceli pohledy.
"Miluju tě," zašeptal nakonec. Trvalo mi jen chvíli, než jsem si uvědomila, že je to poprvé, co to řekl. Chvilku jsem jen překvapeně mrkala, ale potom jsem ho prudce strhla k sobě a políbila ho. Cítila jsem, jak se usmívá.
"Od tohohle si nic neslibuj, Odinsone," rozkázala jsem se smíchem znatelným v hlase.
"Nejsem Ódinův -"
"Proboha, mlč už," zavelela jsem a překulila ho pod sebe.
"To, že jsem se kvůli tobě vzdal ovládnutí světa ještě neznamená, že od tebe budu přijímat rozkazy, Evelyn," pronesl vážně, ale neprojevil sebemenší snahu mě ze sebe zase sundat.
"Tak to se pleteš. Jistě, že to znamená, že ode mě budeš přijímat rozkazy."

_ - 0 - _

"Thore, vážně je to nutné?" zahučela jsem ke dveřím, na které vytrvale bušil Lokiho nevlastní bratr. Zmiňovaný Loki si mě s unaveným zavrčením přitiskl ještě blíž k sobě a zabořil obličej do místa mezi mým krkem a ramenem.
"Omlouvám se, lady Evelyn, ale tohle nepočká," zahřměl na druhé straně dveří Thor a s tím vešel dovnitř. Světlo které vešlo spolu s ním jsem se snažila ignorovat zavřením očí a přitáhla si přikrývku k tělu výš, abych se vyhnula nechtěnému odhalení 'postelových záležitostí'.
Blonďatý bůh chvíli stál a civěl na scénu před sebou, než zase rozmrzl a připlácl si oči rukou.
"Omlouvám se, nechtěl-nechtěl jsem rušit, ale tohle je opravdu naléhavé."
"O čem to mluvíš?" zahuhlal Loki a nenápadně mě políbil na lopatku. Protočila jsem oči, při pomyšlení, že nedá pokoj ani před ostatními.
Thorův obličej se najednou rozzářil jako sluníčko. Jako obrovské, blonďaté sluníčko s červeným pláštěm a kladivem, které rozbíjí hlavy nepřátel.
"Jane je těhotná."
"Páni... gratuluju," zívla jsem a párkrát zatleskala. Loki něco nesrozumitelně zamumlal a Thor, zřejmě nespokojen s Lokiho nedostatkem iniciativy, se naposledy usmál a vykráčel z pokoje.
"No...," ozvalo se za mnou.
"No?" zopakovala jsem nechápavě a zavřela oči.
"Jsou napřed."
"Co s tím chceš dělat?" zeptala jsem se a hravě do něj šťouchla.
"Momentálně nic," zahučel. "Ale... máme co dohánět. Nedovolím, aby měla Jane takovou výhodu jediná."
"O tom jsme se -"
"Jména vybereš ty."
"Fajn."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Clarissa Clarissa | Web | 18. května 2014 v 12:50 | Reagovat

Konec dobrý, všechno dobré. :D

2 Lucy Lucy | E-mail | Web | 18. května 2014 v 13:05 | Reagovat

[1]: Nemohla bych jim provést něco zlého:D

3 Chane Chane | Web | 18. května 2014 v 14:11 | Reagovat

Já se dočkala a za to čekání to stálo je to opravdu úžasné. Skončito to šťastně a za to jsem ráda. MOc moc moc se těším na něco nového od tebe protože píšeš úžasně poutavě :)

4 Niky Niky | 18. května 2014 v 19:15 | Reagovat

Na tento příběh jsem narazila asi tak před dvěma měsíci a stihla jsem ho přečíst za tři dny. Ale to je vedlejší. Píšeš úžasně a prostě božsky. Hned mě tvé písařské dovednosti oslovily :). Prostě je to vážně krásný konec a musím přiznat že mám trochu na krajíčku. Nesnáším konce :D. Prostě tento příběh si budu s největší pravděpodobností pročítat znovu a znovu :D je vážně úžasný. A musím říct že jsem se při části s Thorem trochu zasmála protože tvůj popis sluníčka s červeným pláštěm :D mě dostal. :) Prostě +tleská+ úžasný příběh ,úžasná budoucí (určitě a neříkej že ne) spisovatelka :D. Prostě :) tento příběh bylo něco na co se jen tak nezapomene :). Třemi slovy. Bylo to úžasné :).

5 Veri Veri | E-mail | Web | 19. května 2014 v 15:09 | Reagovat

Čekání se nám všem, očividně, vyplatilo :D Je to žůžo, bezva a skvělé. A Thor - sluníčko mě vážně rozsekal :D

6 Simona Gray Simona Gray | Web | 19. května 2014 v 19:34 | Reagovat

Konečne!!!!!! Už som sa chystala nájsť si tvoju adresu a ísť ti nocovať pod okno, kým to nedopíšeš :D :D :D
Tento koniec bol nádherný :D Krásny, roztomilý šťastný koniec, ktorý ja nikdy nebudem schopná napísať...nech sú šťastní aspoň u teba :D a...už si premýšľala nad nejakou ďalšou kapitolovkou ? :D :D :D
Ešte raz bolo to nádherné :D Rozplývam sa tu nad tvojou fanfiction, zatiaľ čo by som sa mala učiť redoxné reakcie... :D

7 Alethea Alethea | Web | 23. května 2014 v 23:49 | Reagovat

Krásny koniec! Napriek tomu, ma trošku mrzí, že už je tu. Čo budem ďalej čítať? :D
Ďakujeme za skvelú poviedku! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama