Emoční lobotomie

26. dubna 2014 v 18:20 | Lucy |  Deník
Já si občas opravdu připadám, jako mimozemšťan. A ne kvůli tomu, že jsem posedlá fanynka naprosto všeho, čemu dám šanci, ale naopak kvůli tomu, že si teď připadám jediná normální. V podstatě celý tenhle článek bude nasáklý sarkasmem a nevrlostí, takže čtěte na vlastní nebezpečí.

Můj otec je idiot.
Tím myslím svého biologického otce, který bydlí o několik měst dál, ne nevlastního, se kterým žiju. Víte, ono by ani moc nevadilo, že je idiot, protože se s ním v podstatě nevídám a pokud mi setkání hrozí, všelijak se tomu vyhýbám. Víte proč? Protože ty návštěvy jsou zkrátka k ničemu, jsou to ztráty času, který bych mohla využít rozumněji. Sedím u stolu v kuchyni, piju čaj a zírám z protějšího okna, zatímco on se opírá o linku nebo něco dělá po bytě. Jeho přítelkyně je asi tak to jediné, co mi na těch návštěvách nevadí, protože je jí dvacet dva a je prostě asi o patnáct let mladší než on.
A takhle prosedím hodinu, aniž by se dělo něco zajímavého, popřípadě dostanu povinný dárek (knížku nebo tak) o který jsem si předem musela povinně říct (nedělám si legraci, vážně po mě chtěl, abych mu řekla co od něj chci) a pak se obleču a jdu pryč, většinou k dědovi, který bydlí ve stejném městě a nebo jedu rovnou domů.
A teď abych vysvětlila název článku. Jak jsem řekla, vzali mě na obě školy a já si teď měla vybrat. Vybrala jsem si hotelovku, kvůli uplatnění, možnosti konečně vypadnout z domu a podobně, což je bohužel ta dražší varianta. Ani ne tak kvůli intru, jako spíš kvůli uniformám, které budou šité na míru a záloha na tohle oblečení dělá zhruba šest tisíc. A kde máme do povinné školní schůzky v úterý sebrat šest tisíc? Dobře, dohodli jsme se na výpomoci ze strany jednoho dědy, který dokonce sežene oblečení na kterém nejsou vizitky u jedné holky, která teď maturovala a má mou velikost. A mamka se rozhodla konečně zapojit otce, kterého celou dobu nezajímám, vyjma těch krátkých návštěv, a dala vědět druhému dědovi (doufám, že jste se neztratili) aby si s ním promluvil. Tak si promluvili. A víte co?
Otec souhlasil s tím, že zaplatí polovinu, ovšem za podmínky, že k němu budu chodit na návštěvy.



Máma to označila za citové vydírání a je vzteklá, nicméně já se pořád nemůžu vzpamatovat. Člověk, který mi za celý život poslal sotva tři smsky a telefonovala jsem s ním možná tak dvakrát, který všechno vyřizuje přes svého vlastního otce a nemá sakra odvahu aby se mi sám ozval, má o tohle teď zájem?! No, promiň, tati, ale máš patnáctileté zpoždění, tuhle roli už někdo přebral. A víte, co je nejhorší? Že si v podstatě připadám, jako bych žádného otce neměla, protože jeden nebere mou existenci na vědomí a vztahy s tím druhým jsou tak napnuté, že si připadám jak v Pojišťovně štěstí, fakt. Vlastně jediný, kdo se o mě kdy staral je máma a pak teta, kterou beru spíš jako nejlepší kamarádku. Řekněte, s kým jiným z rodiny by jste se bavili o tom, že prakticky čtete fan-porno v angličtině a pak se zasmáli a začali si povídat o svých kinks?
Každopádně... pokud budu otce opravdu navštěvovat, můžu mu zaručit, že toho bude mít brzy plné zuby, protože nehodlám měnit své návyky. A jaké to jsou? Ve zkratce je to nepořádek, hlasitá hudba, kradení televizního ovladače, vyžadování nekonečného přísunu mléčné čokolády, rozházené knížky, tablet s por- nevhodnými povídkami a tak podobně. A teď když mě omluvíte... jdu se vydýchat, popřípadě pustit Supernatural a zatím se s vámi loučím.

PS: Prosím mějte se mnou chvilku strpení, doženu vaše články hned, jakmile budu při smyslech a školní šílenství povolí, a to může chviličku trvat, moc se omlouvám :/

PPS: Miluju vás, snad to víte:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzana S. Zuzana S. | Web | 26. dubna 2014 v 19:38 | Reagovat

Můj biologický otec je na tom podobně, až na to, že se mi už asi 5 let ani nenamáhá dát dárek nebo aspoň zavolat k narozeninám nebo na Vánoce.. Když se potkáme omylem u babičky nebo tak, tak většinou teplota klesne na stupeň mrazu, když si povídáme je to pěkně strojený.. + jeho přítelkyni, jaký je asi 25, nemůžu absolutně vystát.. Takže chápu, jak ti teď musí bejt.. Každopádně ti přeju hodně štěstí, snad to nějak zvládneš :)

2 Chane Chane | Web | 26. dubna 2014 v 20:16 | Reagovat

Doufám že s tou školou budeš spokojená a přeji ti stěstí jinak se do tvé situace s otcem neumím vžít ale lituji tě. To ti asi nepomůže ale školu ti přeji :)

3 Schleichovka Schleichovka | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 21:36 | Reagovat

Tak se to pokus brát tak, že to chce třeba táta napravit, zblížit se.. ...neznám ho, nemůžu posoudit, to musíš vědět ty, ale proč by to měl být ten nejhorší člověk na světě? ;)

každopádně fajn, že ti zaplatí část uniformy, k tomu "gratuluju" :D

4 Lucy Lucy | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 22:47 | Reagovat

[1]:  Tak nejsem jediná? Ani nevíš, jak pozitivní je to slyšet:) My si snad radši ani nepovídáme:D Děkuju:)

[2]: Děkuji:)

[3]: To je ten problém. On se nesnaží to napravit, to by to snad mohl říct do toho telefonu alespoň sám, a přímo mě, a ne přes dědu a mámě. On se prostě snaží, aby mu máma přestala vyčítat, že se nestará, i když je to pravda. Upřímně? Je mi to fuk, ať se klidně postaví na hlavu, ale už neexistuje způsob, jakým by mě přesvědčil, že mu na mě záleží, to už prošvihl, už ho vlastně ani neberu jako tátu, což jsem řekla. Neříkám, že je to ten nejhorší člověk na světě, říkám, že je to idiot.

A nakonec ani nezaplatí, máma řekla, že mě nebude nutit abych se s ním vídala, když nechci a ty peníze sežene jinak:) Děkuju:)

5 Clarissa Clarissa | Web | 26. dubna 2014 v 23:26 | Reagovat

Když pročítám podobné články, tak si občas říkám jaké jsem to vážně měla štěstí, co se rodiny týče. Máš můj soucit. Musí to být nanic.
Taky na hotelovku? A taky uniformy? O té mojí sice ještě nepadlo ani slovo, ale jednou si ji budu muset pořídit a opravdu mě štve, že musím utrácet tolik peněz za něco, co si obléknu nanejvýš párkrát. No, co nadělám.

6 -Kylie -Kylie | Web | 27. dubna 2014 v 11:10 | Reagovat

Ahoj :) Na mojom blogu sa bude konať súťaž o najlepší blog :) Ak máš záujem, tak sa zapoj ;)
Ďakujem za prečítanie :)

7 Veri Veri | 27. dubna 2014 v 12:28 | Reagovat

No, já jsem na tom s tátou vlastně v pohodě, jednou týdně mě vozí na kroužek, ale tím to hasne. Nikdy se na nic moc neptá, dorazí na celý den jen na vánoce, dá mi dárek k narozkám. Ale mě to moc neva... Každopádně, jak to máte vy to musí bejt na houby, soucítím s tebou.

Ty návyky (zlozvyky, nebo jak to nazvat) máme dost podobné :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama