Duben 2014

Oko - Kresba #3

28. dubna 2014 v 14:57 | Lucy |  Kresby
Po delší době bez kreseb vám konečně jednu přináším.
Stvořena včera, za poslechu indie elektronické hudby a matčina štěbetání. Nic moc, ale vzhledem k tomu, že jsem postupovala podle předlohy asi hodinu, dám vám to sem.
Mimochodem... jedná se o jednu z prací na přijetí do lidovky, tak potřebuji váš názor:)

PS: Omlouvám se za přesvícení, ale chvilku bude trvat, než se se svým znovunalezeným skenem zase skamarádím:D

Hudební oblíbenci #3

27. dubna 2014 v 11:22 | Lucy |  Hudba
Měsíc se s měsícem (téměř) sešel a já pro vás mám další výčet mých hudebních posedlostí. Víte, mám celkem problém sem vždycky vypsat jen ty největší favority, protože poslouchám strašně moc hudby, jsem na tom závislá, tak do budoucna prosím omluvte ten počet:)

Závislost je mrcha

Emoční lobotomie

26. dubna 2014 v 18:20 | Lucy |  Deník
Já si občas opravdu připadám, jako mimozemšťan. A ne kvůli tomu, že jsem posedlá fanynka naprosto všeho, čemu dám šanci, ale naopak kvůli tomu, že si teď připadám jediná normální. V podstatě celý tenhle článek bude nasáklý sarkasmem a nevrlostí, takže čtěte na vlastní nebezpečí.

Můj otec je idiot.
Tím myslím svého biologického otce, který bydlí o několik měst dál, ne nevlastního, se kterým žiju. Víte, ono by ani moc nevadilo, že je idiot, protože se s ním v podstatě nevídám a pokud mi setkání hrozí, všelijak se tomu vyhýbám. Víte proč? Protože ty návštěvy jsou zkrátka k ničemu, jsou to ztráty času, který bych mohla využít rozumněji. Sedím u stolu v kuchyni, piju čaj a zírám z protějšího okna, zatímco on se opírá o linku nebo něco dělá po bytě. Jeho přítelkyně je asi tak to jediné, co mi na těch návštěvách nevadí, protože je jí dvacet dva a je prostě asi o patnáct let mladší než on.
A takhle prosedím hodinu, aniž by se dělo něco zajímavého, popřípadě dostanu povinný dárek (knížku nebo tak) o který jsem si předem musela povinně říct (nedělám si legraci, vážně po mě chtěl, abych mu řekla co od něj chci) a pak se obleču a jdu pryč, většinou k dědovi, který bydlí ve stejném městě a nebo jedu rovnou domů.
A teď abych vysvětlila název článku. Jak jsem řekla, vzali mě na obě školy a já si teď měla vybrat. Vybrala jsem si hotelovku, kvůli uplatnění, možnosti konečně vypadnout z domu a podobně, což je bohužel ta dražší varianta. Ani ne tak kvůli intru, jako spíš kvůli uniformám, které budou šité na míru a záloha na tohle oblečení dělá zhruba šest tisíc. A kde máme do povinné školní schůzky v úterý sebrat šest tisíc? Dobře, dohodli jsme se na výpomoci ze strany jednoho dědy, který dokonce sežene oblečení na kterém nejsou vizitky u jedné holky, která teď maturovala a má mou velikost. A mamka se rozhodla konečně zapojit otce, kterého celou dobu nezajímám, vyjma těch krátkých návštěv, a dala vědět druhému dědovi (doufám, že jste se neztratili) aby si s ním promluvil. Tak si promluvili. A víte co?
Otec souhlasil s tím, že zaplatí polovinu, ovšem za podmínky, že k němu budu chodit na návštěvy.



Máma to označila za citové vydírání a je vzteklá, nicméně já se pořád nemůžu vzpamatovat. Člověk, který mi za celý život poslal sotva tři smsky a telefonovala jsem s ním možná tak dvakrát, který všechno vyřizuje přes svého vlastního otce a nemá sakra odvahu aby se mi sám ozval, má o tohle teď zájem?! No, promiň, tati, ale máš patnáctileté zpoždění, tuhle roli už někdo přebral. A víte, co je nejhorší? Že si v podstatě připadám, jako bych žádného otce neměla, protože jeden nebere mou existenci na vědomí a vztahy s tím druhým jsou tak napnuté, že si připadám jak v Pojišťovně štěstí, fakt. Vlastně jediný, kdo se o mě kdy staral je máma a pak teta, kterou beru spíš jako nejlepší kamarádku. Řekněte, s kým jiným z rodiny by jste se bavili o tom, že prakticky čtete fan-porno v angličtině a pak se zasmáli a začali si povídat o svých kinks?
Každopádně... pokud budu otce opravdu navštěvovat, můžu mu zaručit, že toho bude mít brzy plné zuby, protože nehodlám měnit své návyky. A jaké to jsou? Ve zkratce je to nepořádek, hlasitá hudba, kradení televizního ovladače, vyžadování nekonečného přísunu mléčné čokolády, rozházené knížky, tablet s por- nevhodnými povídkami a tak podobně. A teď když mě omluvíte... jdu se vydýchat, popřípadě pustit Supernatural a zatím se s vámi loučím.

PS: Prosím mějte se mnou chvilku strpení, doženu vaše články hned, jakmile budu při smyslech a školní šílenství povolí, a to může chviličku trvat, moc se omlouvám :/

PPS: Miluju vás, snad to víte:)

Jerk... Bitch.

24. dubna 2014 v 9:29 | Lucy |  Informačně
Ani si neumíte představit, jak dlouho jsem čekala, až se k tomuhle článku dostanu.
Jsem neuvěřitelným způsobem ráda, že to přijímačkové šílenství je za mnou a pořád vydýchávám fakt, že jsem příjímačky zvládla na obě školy (teda, ta druhá to ještě nezveřejnila, ale známí známých, víte co myslím...). Musím říct, že se to na mě dost podepsalo, protože po včerejším vstávání ve tři padesát a napnutých nervech dnešek trávím nad záchodovou mísou. Jsem trémistka a pořád nemůžu uvěřit, že jsem to dokázala, takže se s tím mé tělo vypořádalo po svém.
Whatever.
Zkrátka a dobře jsem zpátky a hned zkraje bych začala s obcházením a doháněním vašich článků a celkovým blogovým znovuzrozením. Jistě už netrpělivě čekáte na můj sarkasmus a epilog k AJZ *wink, wink*.
Je docela možné, že se to tu bude zaplňovat kresbami a kolážemi a malbami a já nevím čím vším ještě, protože pátého května musím předložit své práce do lidovky, kterou budu navštěvovat během studia. Bože, nemůžu uvěřit, že jsem to mohla říct:D A... nechci nikoho děsit, ale je také docela možné, že to bude i nějaký fanart, protože během svých stresuplných dní jsem si úspěšně rozkoukala Supernatural, Sherlocka a konečně se dostala k druhému dílu Hobita, což bylo něco perfektně dokonalého! Snad vám neděsím už teď.
Mimochodem, pravidlo sobotních chvilek poezie se nemění, ale nejspíš mi bude chvilku trvat, než něco vyplodím, koneckonců jsem měla dlouhou pauzu, což mohlo poškodit mé tvořivé buňky. Dál... co se povídek týče, epilog dokončím co nejrychleji to půjde, ale nejsem si jistá ohledně Tepu. Chci říct, že jsem už měsíce neotevřela ten texťák, takže pokud to zveřejním, není jisté, že to dokončím. Navíc mi to přijde opravdu jako vykrádačka Teen Wolf, jenže to si posedlý člověk do poslední chvíle neuvědomí, takže bych to v dalších kapitolách musela hodně pozměnit. Tedy... za předpokladu, že nějaké budou. A aby toho nebylo málo, rozhodla jsem se napsat horor, ne nic dlouhého, maximálně pět kapitol, ale... je to výzva a jsem zvědavá, jestli dokážu někoho vyděsit. Ehehehe...
V budoucnu se těšte na další jednorázovky, básničky a hlavně novinku, což jsou knižní recenze. Mimochodem, začala jsem psát povídky v angličtině a pořád uvažuju, jestli nezaložit prompt tumblr, ale nejsem si tím moc jistá. Uvidíme, pokud se to stane, budete první, kdo se o tom dozví, ujišťuji vás.
A na závěr... pro všechny, kdo zvládli přijímačky tu něco malého mám. A vy, co jste to nezvládli... nebuďte zdrceni, odvolejte se, popřípadě zajeďte na náhradní termín a když se na tu školu nedostanete i poté, hlavně nesmutněte a představte si tu spoustu věcí v životě, které vám můžou udělat radost. Káva. Seriály. Postel. Tomovy oči. Mishovy oči. Ještě víc seriálů... A teď ta nepodstatná maličkost.

PS: A nezapomínejte, že vás všechny miluju:3