A já zůstanu | 12. Kapitola - Svatba?

17. února 2014 v 23:20 | Lucy |  A já zůstanu
Chvalte mě, dnešní kapitolu jsem ještě zvládla v termínu!
Ale ať vaše radost netrvá moc dlouho, protože ve škole to jde z kopce (němčina, chemie a matematika = tři předměty, které ze srdce nenávidím) tak brzy už to tu nejspíš upadne.
Předně se omlouvám za rozsah kapitoly, opravdu to není dvakrát dlouhé, ale musím říct... obsah se mi celkem líbí, až na určité pasáže, které zmiňovat raději nebudu.
A abych nezapoměla, musím se pochlubit s tím, co se mi povedlo.
Dneska u nás bylo celkem jasné nebe a když jsem šla kolem sedmé večer naproti mamce k autobusu, zakoukala jsem se na nebe. Však víte, hvězdičky, měsíc, všechno to tak roztomile svítilo (u nás celkem rarita) a já si představovala, jaké by to bylo, prohánět se po Asgardu s Lokim v patách a prohlížet si hvězdy a městské umění a tak podobně a najednou... nooo, tak nějak jsem zakopla a dopadla na všechny čtyři.
Jestli Loki pozoroval zrovna v tu chvíli Českou republiku, muselo se mu potvrdit jeho nízké smýšlení o lidské rase, protože já jsem naprosto dokonalým, odstrašujícím příkladem. No, nic. Radši.
Evelyn se chystá na královskou událost (u které není přítomen král), Loki do všeho kecá a staří přátelé se vracejí do zorných polí.

PS: Já vím, že už jsem do několikrát zmiňovala, ale opravdu si vážím každého komentáře pod každým článkem, je to pro mě něco jako benzín pro auto. Love you guys :3



Ty šaty byly nádherné.
A Lokimu se vůbec nelíbily.
"Proč se na ně koukáš takhle? Nic ti neprovedly," zeptala jsem se a párkrát se v nich zatočila. Dobře, běžně nebývám takhle marnivá, ale vzhledem k mé finanční situaci... kdo by se troše téhle radosti divil? Navíc už jsem nejspíš dostala padáka, tak co.
"Ta barva..."
"Je dokonalá," přerušila jsem ho a pohladila konečky prstů živůtek. Byly přepychové, ostatně, co bych jiného měla čekat u královské rodiny, a měly barvu a vzhled tekutého zlata. Vzdušná sukně s několika vrstvami by mohla hravě konkurovat snu ledajaké malé holčičky a tím větší potíž mi dělalo pochopit, co se na nich Lokimu nelíbí.
"Vím, že by jsi byl radši, kdyby byly zelené, nebo černé, ale vybrala je tvá matka a já jsem s její volbou naprosto spokojená." S předstíraným zklamáním jsem našpulila rty a zahleděla se na jeho zrcadlový odraz stojící za mnou. "Tobě se v nich nelíbím?"
Udělal ke mně několik rychlých kroků a položil mi ruce na lokty.
"Víc by ses mi líbila bez nich." Když mluvil, rty se mu lehce dotýkaly mého ucha. Tělem mi projel záchvěv, ale překonala jsem nutkavou potřebu z něj okamžitě strhat tu směšnou zbroj a ustoupila jsem stranou.
"Nech si svoje ruce pro sebe, ještě nejsi můj manžel," řekla jsem. Nasadil štěněčí pohled, až jsem měla chuť přehodnotit své předchozí prohlášení. Někdo ale zaklepal na dveře a já přemohla svou slabou chvilku a otevřela jsem.
"Musím vám pomoci s přípravami," oznámila mi služka a pokorně se uklonila. Na tohle si nejspíš nikdy nezvyknu. Pozvala jsem ji dál a když už jsem nebyla schopná snášet její plachost a bojácnost vůči Lokimu, vypoklonkovala jsem ho ven.
To co služebná dokázala provést s mými příšernými vlasy jsem pokládala za víc, než co dokáže Lokiho magie, protože když jsem se pak prohlížela, nestačila jsem žasnout. V saténových prstýnkách mi dopadaly na ramena a nádherně se leskly. S obdivem ve tváři jsem se na služku otočila a omámeně jí poděkovala. Lehce zčervenala, něco zamumlala a odešla.
Teď jen stačilo počkat na to, než se pro mě někdo zastaví. Dle Asgardské tradice mě k oltáři povede bratr ženicha (taky vám to slovo připadá tak směšné?), ale vzhledem k tomu, že Thor není nikde nablízku, asi to za něj udělá nějaký posk -
Dveře se bez vyzvání otevřely a já s pokleslou čelistí zírala na blonďatého, plyšovému medvědu podobného, přehnaně svalnatého korunního prince s kladivem v ruce a rudým pláštěm přes ramena.
"Thore?" pípla jsem nejistě. V hlavě se mi začínaly odehrávat různé katastrofické scénáře, začínajíc tím, jak mě Thor za mého srdceryvného nářku táhne přes celý Asgard až ke zlaté kopuli, kde mě násilím odešle expresem zpátky na Zem, až po méně příjemnou vizi toho, jak se zpoza jeho zad vynoří agenti S.H.I.E.L.D.u a popraví mě za zradu vlasti.
Ale on se jen usmál a nabídl mi rámě. Rozhodla jsem se hrát tuhle jeho stupidní hru a zavěsila jsem se do něj. Vyšli jsme na chodbu, kde mi konečně došlo, že mě drží tak, abych nebyla schopna se vyprostit. Perfektní.
"Co tu děláš?"
"Můj bratr má svatbu, neměl bych tu snad být?" opáčil. To mě naštvalo.
"Oba víme, že Lokiho nesnášíš. Co po mě chceš?"
"Tak to není," řekl a zastavil se, což donutilo mé tělo převážit se dopředu. Vybalancoval mě. "Ač se to tak nezdá, Loki je stále můj bratr."
"Zkus se tak k němu občas chovat, a možná ti to uvěřím." Znovu jsme se dali do pohybu.
"Otec se z nějakého důvodu rozhodl Lokiho nechat mimo vězení, alespoň pár dní kolem svatby. Chci aby jsi byla opatrná, lady Evelyn."
"Nepotřebuju tvou ochranu. Loki by mi neublížil," odsekla jsem a začala cítit jistou paniku, když se dveře do velké Asgardské síně nebezpečně přiblížily. Ale strach to nebyl.
"Lady Evelyn -"
"Thore. Pokud se nechystáš mě unést, prokaž mi prosím jednu laskavost."
"Jakou?"
"Mlč."

_ - 0 - _

Pořád jsem se nebála.
Loki stál naproti mně, ve své zelenočerné tunice, tentokrát opatřené o zlatě vyšité detaily a určitými prvky přizpůsobené mým šatům, na tváři úsměv, o kterém jsem si nebyla tak jistá, co znamenal. Líbil se mi, a zároveň ne.
Kněz žvatlal něco o podstatě života, o lásce a přátelství, o závazku na celý život, o nesmrtelnosti smrtelníka o svítících růžích, zpívajících ptáčcích a podobných sladkobolech, až mě z toho bolely zuby.
Drželi jsme se za ruce. Vlastně... museli jsme. Nevadilo mi to.
"Ano," řekl Loki. Nepostřehla jsem otázku, dokud nebyla znovu zopakována. Usmála jsem se.
"An -"
Celou místností otřásla neuvěřitelná rána. Trhla jsem hlavou tím směrem, jen abych se pohledem setkala s probořenou zdí a pomalu ale jistě s lidmi, kteří začínali panikařit a křičet a zmateně pobíhat po místnosti.
Do vzduchu vylétl prach a vše, co jsem mohla dělat, bylo zírat. A tak jsem zírala. Zírala jsem na tu siluetu, která se mezi troskami zdi vynořila a zamířila přímo k nám. Nevěděla jsem, co se chystá udělat, dokud jsem v neurčité oblasti jejích rukou neuviděla formovat se mihotavou kouli bílého světla. Vytřeštila jsem oči.
Výboj byl vyslán nadzvukovou rychlostí, ale než jsem stačila hystericky zaječet, byla jsem stržena na zem. Loki mě skryl za sebou, stále svírajíc mou ruku. Od konečků jeho prstů se mi do kůže rozléval chlad. Nebyl to ten normální chlad, bylo to mrazivé štípání, které každou vteřinou zintenzivňovalo. Cukla jsem zápěstím a on se na mě bleskově otočil. Nebyla jsem připravena na to, to vidět.
Jeho kůže nabrala jasně modrý odstín a vytvořily se na ní symetrické, vystupující obrysy. Oči, včetně bělma, zrudly a ani na chvilku nepřipomínaly ten dokonalý odstín zelené.
Pustil mou ruku a odvrátil se, soustředíc se na nepřítele. Omráčeně jsem seděla na zemi za ním a snažila se vzpamatovat. Studil. Měl rudé oči. Byl modrý. Co to sakra...
Na ramenou jsem ucítila čísi ruce, s drápy zabořenými do mé kůže. S vyjeknutím jsem se pokusila vyprostit. Marně. Ta osoba mě hrubě vytáhla na nohy a jednu ruku přesunula na můj zátylek, kde zpevnila své sevření.
Odtáhla mě na stupeň, kde předtím stál kněží a ke krku mi přiložila něco ostrého. Nemusela jsem být nadprůměrně inteligentní, abych zjistila, že je to dýka.
"Tak dost!" zadunělo mi vedle ucha. Teprve v tu chvíli jsem si uvědomila, že tu nejsou jen dva parchanti, ale že je tu snad dvacetičlenná skupina. A ti bojovali. Jako mávnutím kouzelného proutku ale všechno násilí rázem ustalo a veškeré pohledy se upřely naším směrem.
Na krku jsem cítila ledový dech té kreatury co se mi lepila na záda a žaludek se mi bolestivě sevřel v očekávání nejhoršího. Pevně jsem zavřela oči.
"Princ Loki se nám vzdá," zahučelo stvoření. "Nebo bude ona mrtvá." No tak fajn, tohle pro mě moc pozitivně nevypadalo.
S přemáháním jsem otevřela oči a vyhledala v záplavě lidí Lokiho zelený pohled. Vypadal naprosto ochromeně. Ne strachem, ale... úzkostí? Už měl normální barvu a všiml si, že se na něj dívám. Co možná nejopatrněji jsem zavrtěla hlavou, aby to nedělal.
Čepel se mi na krk přitiskla ještě hruběji a to cosi mi prudce zaklonilo hlavu.
"Chtěl by jsi tuhle smrtelnici vidět krvácet?"
"Pusť ji," odpověděl Loki pevným hlasem a udělal jeden krok dopředu.
"Ty víš, co chci. Chci tě vidět v agónii," zachechtal se, přičemž se mi ten zvuk zavrtal přímo do morku kostí. "A vypadá to, že tahle bezcenná, midgardská tretka mi s tím může pomoci."
"Thanosi -" začal Loki. Takže tohle byl ten Thanos, o kterém se párkrát zmínil? Ráda tě poznávám.
"Dost řečí!" zavrčel oslovený. "Tahle hra mě začíná nudit. Půjdete oba s námi."
Najednou na Lokiho zezadu skočili dva zahalení poskoci a po chvilce odporu mu spoutali ruce za zády. Připojili se k nám na řečnickém stupínku a mlčeli. Chvilku.
Ta chvilka stačila k tomu, abych si s Lokim vyměnila starostlivý pohled a pokusila se mu jím poslat ujištění, že ho neodsuzuji, i když jsem neměla nejmenší ponětí o tom, čím vlastně byl. Podvědomě jsem věděla, že to nejspíš brzy zjistím.
Thanos se zasmál a pročesal místnost pohledem. Kde je sakra Thor a ta jeho banda cvoků, když je člověk potřebuje?!
A pak už si pamatuji jen temnotu. Nekonečnou, kouřovou tmu, a jediný, zelený pár očí.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Snow Snow | E-mail | Web | 18. února 2014 v 6:50 | Reagovat

Tak to jsem teda nečekala... Moc se ti to povedlo... LIKE! :D :D
Těším se na další kapitolu :))

2 Chane Chane | Web | 18. února 2014 v 12:24 | Reagovat

Ale no ták takhle napínat ten konec byl úžasný. Jinak jak tzo všichni děláte že v den svatby se vše pokazí a ani to ano nedořekla. S těma předmětama ti nezávidím a doufám že ti všechno dobře dopadne těším se na další kapitolu.

3 Veri Veri | E-mail | Web | 18. února 2014 v 17:34 | Reagovat

Ty nás napínáš! Moc povedený... :D
No jo...matika, chemie, to je hrůza :D

4 Clarissa Clarissa | Web | 18. února 2014 v 20:10 | Reagovat

Thanosi, to se dělá, takhle přerušit svatbu?! Ty, ty, ty! :D
Bože... němčina, chemie, matika... mluvíš mi z duše...

5 Artemis Artemis | Web | 18. února 2014 v 20:38 | Reagovat

Skvele ale prečo nas tak napinas to neni feer. Tešim sa na ďalšiu kapitolu. :-):-)

6 Simona Gray Simona Gray | Web | 19. února 2014 v 12:26 | Reagovat

Jeeeej, svadba :D Ako, Thanosom si ma prekvapila. Neverila som, že sa tam objaví :D

7 Maggi Maggi | Web | 19. února 2014 v 17:06 | Reagovat

Ne! Ne, ne, ne, ne, nee! Jak jen jsi jim to mohla udělat? Jak jsi mohla?! :"(
*utře si slzu*
Tak jo, je mi až blbé, psát sem, že tohle byla úžasná kapitola, i když byla. :D Já chci Thanosovi nakopad pr*el, jen ať si sem příjde! >:( Parchant. Že ho to pořád baví. :D
Každopádně jo, tuhle kapitolu jse si hooodně užila. :3 Úplně vidím ty šaty. :D :3 jeej, modrý Loki! :D
btw, jop á tetování. :D Na zápěstí (jak jinak) mám nápis "love, lust, faith + dreams". :D (já, velká fanouška 30secondstomars :D) (a jo, vejde se to tam :D)

8 Lucy Lucy | E-mail | Web | 19. února 2014 v 19:38 | Reagovat

[1]:  Díky:D Bože... Grrreat joke!:D

[2]:  Ale no no, zase tak strašné to není ne?:D To ne já, to ti záporáci!:D Děkuju:)

[3]:  Ale ne ne:D Díky:) Vražedné předměty:D

[4]:  Thanos asi nemá v oblibě společenské akce:D Chmm, nesnáším školu:D

[5]:  Děkuji:) To jsem ráda a nenapínám, jen navnazuji na další čtení:D

[6]:  Taky už bych ji chtěla:D A věříš, že jsem překvapila i sebe?:D

[7]:  No, tak sedla jsem si k počítači, otevřela texťák...:D Ne, máš mé hluboké, upřímné omluvy:D
Děkuju:) Občas si taky říkám, že by potřeboval pořádně dlouhé sezení se soukromým terapeutem. Ale na druhou stranu... kdo ne?:D
Tak to splnila účel:) Marnotratnice se ve mě nezapřela, no:D Vždycky jsem měla pro tuhle jeho formu tak trochu 'kink':D Ách, 30STM... součást života, i když teď už ne tak, jako kdysi:D Přivedlas ke mě nostalgii, styď se!:D Taky jsem uvažovala o tetování na ruce, ale nakonec to asi vyhraje lopatka, nebo trapéza, protože by to u mě prý nemělo být tolik vidět. What a shame:D

9 Fenris Myt Fenris Myt | Web | 20. února 2014 v 20:10 | Reagovat

Proč jim musel překazit zrovna svatbu?! :D No taaak... ach jo... Moc se těším na pokračování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama