Jak Lucy ztrácí iluze

5. ledna 2014 v 14:39 | Lucy |  Informačně
Zdravím vás dnes už podruhé!
Ano, slyším ty nadšené ohlasy stejně dobře jako svou hudbu. Pravda je, že na starém blogu se mi nikdy nechtělo psát podobné 'deníčkové' články, možná proto, že můj život není nijak zajímavý, a možná proto, že jsem ten blog stejně neměla ráda, zatímco tady mě to nějak podivně láká.
Jelikož mi na Valentýna bude patnáct (ano, vím že v profilu mám napsáno, že už mi patnáct je, ale koho zajímá pár dnů?) tak bych už pravděpodobně měla být tak nějak... dospělejší? Rozumná? Rozhodnutá o tom, co chci? No, nejsem. Nepatřím k těm, co si myslí, že věk je jenom číslo, pro mě je totiž docela podstatný.
Nicméně jsem zjistila, že v poslední době asi trochu 'vyspívám'. Snažím se být zodpovědná a používat víc tu věc kterou nosím na krku (a náhrdelník to není) abych nezklamala ostatní. A řeknu vám, je to pěkně těžké. Do téhle chvíle jsem byla zvyklá, že každý můj přešlap vedle se omluví mým věkem a nedostatkem zkušeností, ale teď je to jiné. Častěji se hádám s rodiči, snažím se být samostatná a podobně. Někdo může říct, že je to puberta, ale dokud se neocitnete v kůži onoho člověka, nikdy nemůžete pochopit jeho pocity a tím pádem taky přirovnat to k vývoji.
Ano, všichni říkají že v pubertě máte pocit, že celý svět je proti vám, že vám nikdo nerozumí, že všechno je těžké jen pro vás, ale není to pravda. Nemám totiž ani jeden z těchto pocitu (vyjma posledního, ale kdo ne, že) a přesto se cítím mizerně.
Přesně proto nesnáším, když učitelka mluví o pubertě, jako o něčem podřadném, jako o slabosti, protože v ní jednou taky byla a teď se za své chování v tom období stydí. A já jen zírám a nechápu proč. Každý si tím jednou prošel a přesto se to bere jako nechtěná část života. Podle mě je to naprostá kravina, každý by to měl jednou zažít. Ale to jsem velmi ostře odbočila.
Jak jsem říkala, poslední dobou se mi zdá, že se nějak vyvíjím. Ne tělesně, ale psychicky. Začíná to jiným hudebním vkusem, přes názor že bych nejradši byla buddhistka až po střízlivější styl oblékání a jiné zájmy. Ne, že bych nebyla ráda, ale spíš pořád čekám na ten pocit samostatnosti. Na to, že až pomyslím na Prahu, nebude se mi chtít strachy schovat pod postel. Můj vývoj mi ale na druhou stranu bere iluze, což je v jistých případech nepochybně dobře, ale někdy neuvěřitelně smutné.
Každopádně, pokud jste se tímhle miničlánkem prokousali až sem, tak gratuluji, váš vývoj je jistě na dobré cestě (ano, i těch už dospělých se to týká, protože člověk se oboustranně vyvíjí v každém věku). Já vím, že filozofii nemá nikdo moc v lásce, ale... tohle je spíš taková úvaha a já vám chci poděkovat za to, že jste si mě vyslechli (nebo spíš vyčetli).

PS: Nahrávat obrázek designu sedmkrát, mě málem stálo nervy (a opravdu to neznamená, že už blog není o Marvelu atd., ale do téhle fotky jsem se zkrátka zamilovala)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clarissa Clarissa | Web | 5. ledna 2014 v 16:16 | Reagovat

Jóó, taky mi co nevidět zaklepou na dveře patnáctiny a taky si mě před pár lety chytila puberta a ještě se mě pořád nechce pustit, mrcha jedna.
Taky na sobě v poslední době pozoruji jisté příznaky "dospívání" i když si nejsem jistá, jestli je to tím, že opravdu začínám dostávat rozum nebo tím, že jsem začala číst Austenovou.
Ačkoliv mám skvělou rodinu i přátele, tak se taky věčně cítím mizerně, takže neboj nejsi sama, asi to dělá to počasí...
Iluze jsem si přestala dělat už dávno, při mojí smůle a povaze nemá smysl si nějaké dělat, beru věci prostě tak jak jsou a snažím se tím životem nějak prokousat.
Takže neboj nejsi v tom sama, piš, žij, usmívej se a ono bude líp. :)

2 Lucy Lucy | E-mail | Web | 5. ledna 2014 v 16:22 | Reagovat

[1]:  Najít někoho kdo chápe, je vážně vzácnost, takže děkuju:) U mě je tak trochu problém se vyrovnat s realitou, a říkají to skoro všichni, takže šance se z toho vyhrabat je téměř nulová...
Doufejme že jednou se z toho vyhrabou všichni:)

3 Maggi Maggi | Web | 5. ledna 2014 v 21:09 | Reagovat

Mám takový pocit, že ani psycholožka by to lépe nenapsala.. :D
Dospívat není lehké, když ti do toho všichni kecají a snaží se ti dávat rady z vlastní zkušenosti. To nejvíce štvalo mě. Ten pocit samostatnosti pro mě nebyl zrovna med, v podstatě jsem k němu byla donucená. Ale díky tomu jsem teď možná o něco samostatnější než mí ostatní vrstevníci. Taky na to mám věk :D
Článek jsi napsala moc hezky. :)

4 Slečna Tolstojová Slečna Tolstojová | Web | 26. března 2014 v 18:44 | Reagovat

Já například o pubertu přišla. Nevím proč, ale podařilo se mi dospět dřív, než to ode mě ostatní očekávali, a tím, že jsem si tím prošla dřív než mí vrstevníci, jsem ztratila spoustu věcí. I teď mám pocit, že jsem úplně jinde než oni, zajímají mě jiné věci, dívám se na svět z jiné perspektivy. Většinou jsem ráda za to, že jsem odlišná, ale občas je mi líto, že se prostě nedokážu bavit s nimi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama