A já zůstanu | 8. Kapitola - Ach, sakra...

27. ledna 2014 v 5:12 | Lucy |  A já zůstanu
Jsem tu s osmou, ale poněkud kratší a nezáživnou kapitolou. Znáte to, takový stav nastane v téměř každém příběhu. Víceméně se tam nic neděje a nejsem spokojená jak s obsahem, tak s délkou, ale teď už s tím nic moc nenadělám, nenašla jsem způsob, jak bych mohla tuhle kapitolu vylepšit, tak jsem se s tím smířila. Doufám, že příště napíšu alespoň pět stránek, nebo se budu snažit. Tak přeji příjemnou zábavu.
Eve se důkladně seznámí s S.H.I.E.L.D.ovským systémem a reakcí Steva Rogerse na... ženské zbraně.



Tohle už opravdu nebylo vtipné. Nikdo se nesmál.
Seděla jsem v té samé výslechové místnosti, kde jsem měla první vážný rozhovor s agentkou Hillovou. Jediný rozdíl byl v tom, že mě vyslýchala Natasha s Clintem a zbytek týmu (kromě Thora, který vypálil na Asgard sbírat drby o Lokim) nás pozoroval zpoza toho jednostraného zrcadla. A já byla pořád jen ve spodním prádle a obalená dekou. Opravdu to působilo trapně, ale nikdo jiný se nezajímal o mou spokojenost.
"Tak ještě jednou," začal Barton. "Byla jste zajatkyně, nebo jeho spojenec?" S hlukem položil obě ruce na stůl, u kterého stál. Cukla jsem sebou.
"Nejde to říct takhle jednoznačně...," bránila jsem se chabě. Co jsem jim měla říct? Navíc mě celkem zamrzelo, že mi zase vykal.
"Spala jste s ním?" položila přímou otázku Natasha. Na to jsem nehodlala odpovědět. Můj úbor ještě nemusel znamenat to, že jsem s ním spala. I když ano. Místo toho jsem se lehce usmála a přehodila si nohu přes nohu. Přikrývka se nepříjemně vyhrnula trochu nahoru.
"Můj život je zničen, prožila jsem trauma, které mne bude doprovázet po celý jeho zbytek a -," zanaříkala jsem.
"Přestaňte si s námi hrát. Spala jste s ním, nebo ne?" Kdyby mohly pohledy zabíjet, Natasha už by se svíjela na zemi.
"Na tohle neodpovím," řekla jsem. Zatvářila se sebevědomě, zapřela se do opěradla a založila si ruce na hrudi.
"Jak chcete, ale jestli neodpovíte, zjistíme si to pomocí testů." Počkat, to jako, že mi... ne, ani omylem!
"Fajn! Tak jo, spala," přiznala jsem a přitáhla si deku víc k tělu. Byla mi zima.
"Z donucení? Ovlivnil vás?" zeptal se Barton. Chvilku jsem koketovala s myšlenkou, že řeknu ano, ale pak jsem si to rozmyslela. Určitě by dokázali zjistit i to, že neříkám pravdu.
"Ne," zamumlala jsem nepřátelsky. Potom beze slova odešli. Chtěla jsem se zeptat, jestli mi nedají slušné oblečení, nebo něco k jídlu, nebo k pití, chtěla jsem se vlastně zeptat na cokoliv. No dobře, hlavně jsem chtěla vědět, jak je to s Lokim.
Loki... ten parchant mě naštval. Opravdu, seriózně. Sice bych měla být ráda, že jsem zpátky tam, kam patřím (více méně), ale po tom, co se mezi námi stalo jsem ho nemohla jen tak nechat být. Navíc, se svými schopnostmi by se určitě zvládl přemístit za mě a odejít i se mnou. Nebo jsem ho prostě přestala bavit a proto mě tam nechal. Až ho uvidím, přinejmenším mu udělám pár viditelných modřin na tom jeho pěkném krčku.
Do cely rychle nakoukl Tony, což mě překvapilo.
"Sice bych ti to neměl říkat, a asi mi trochu pošramotí pověst, až zjistí, že jsem ti to řekl, ale nějak se mi dneska chce porušit předpis, takže...," zablekotal.
"Tak mluv už!" naléhala jsem.
"Chytili Lokiho. Moc velký odpor nekladl, takže je to divný."
"Ale jak?" podivila jsem se a žaludek se mi zhoupl při představě, že ho možná uvidím. A nesmím zapomenout na tu modřinovou záležitost.
"S menší pomocí Heimdalla, za kterým zaskočil Thor. Našel vás tak i předtím," vysvětlil Tony.
"Pořád nějak nechápu, proč mi to všechno říkáš."
"Tyhle vaše pletky skončí katastrofou, ale... kdybych tohle nedělal, můj život by byl nudnej."
"Ona je totiž ohromná zábava sledovat něčí vztah krachnout," poznamenala jsem sarkasticky, ale to už byl Tony pryč. Okamžitě jsem se zamyslela nad svým tvrzením. Mezi mnou a Lokim žádný vztah nebyl. Ne. Sex na jednu noc se nedá považovat za vztah, nebo ano? Ne, rozhodně ne. Tak proč jsem ho chtěla tak strašně moc vidět? Abych mu srovnala fasádu a pohled na svět. Ne, bylo v tom víc. Záleželo mi na něm. Hodně. Hodně moc. Ach, sakra... jsem v háji.

_ - 0 - _

Už hodiny za mnou nikdo nepřišel a pomalu ale jistě mi z toho začínalo hrabat. Bubnovala jsem prsty o desku stolu a snažila se nepanikařit. Marně. Při každém pohybu jsem si vybavila, jak se mě dotýkal, jak se na mě díval, jak se mnou mluvil. Měla jsem ho plnou hlavu a nechtěla jsem ho tam. Konečně se někdo objevil.
Málem jsem zaúpěla, když jsem spatřila ten morálně nesouhlasný výraz čistého pohoršení na obličeji Steva Rogerse. Jestli mi teď začne dělat kázání o bezpečném pohlavním styku, jdu se zabít. Přísahám.
"Mohla by jste mi popsat dny vašeho, ehm... zajetí?" začal na rovinu a posadil se na tu železnou židli naproti mně. A tak jsem mu převyprávěla dny mého nicnedělání a veškeré sexy detaily o Lokim jsem vynechala. To by mi koneckonců na důvěryhodnosti moc nepřidalo, že?
"Vím, že už se vás na to ptali, ale byla jste na jeho straně, nebo proti němu?" Skousla jsem si spodní ret.
"Ze začátku... ze začátku jsem byla proti němu, chtěla jsem pryč, držel mě v jednom pokoji a bez stráže jsem nikam nemohla. Ale pak... začalo mi ho být líto. Snažila jsem se pochopit, proč to všechno dělá, ale vlastně jsem se nic nedozvěděla, přesto... Potom se to... nějak se to zvrtlo," zaobalila jsem ohleduplně, vědoma si toho, jak snadno by se mohl duševně zhroutit, kdybych použila nějaká nevybraná slova. Srovnal si na stole desky a něco si pro sebe zamumlal.
"Kde je Loki?" vypálila jsem najednou a překvapila tím i samu sebe. Zvedl oči od stolní desky.
"To vám nemůžu říct." Snažila jsem se přijít na jakoukoliv taktiku, abych z něj danou informaci vypáčila. Nakonec jsem se odhodlala k té nejzoufalejší a nejubožejší, u které jsem měla jistotu, že se nepovede. Koneckonců, účel světí prostředky.
Naklonila jsem se trochu přes stůl a nechala si přikrývku sklouznout z jednoho ramene. V tu chvíli jsem se hnusila sama sobě. Stevův pohled bleskově sjel k mému výstřihu a chvíli tam setrval. Pak rychle zamrkal a s rudým obličejem se zvedl ze židle. Nesrozumitelně blekotal a prkenně se blížil k východu. Vyrozuměla jsem jen něco ve stylu 'jídlo' a pak už zmizel za dveřmi. Pomalu jsem si tu připadala jako nějaké ujeté domácí zvířátko, u kterého si mění směny.
A skutečně. O pár minut později dovnitř vplul mě neznámý agent s tácem jídla, který položil na stůl a zase odešel. Má strava obsahovala jeden bílý jogurt, zelené jablko (pro mě už důvěrně známá kombinace), rohlík a lahev minerálky. Nic moc, ale lepší než prázdný žaludek. Snědla jsem to všechno v rekordním čase a potom jsem si kolena přitáhla pod bradu a čekala. Nikdo nepřicházel, asi měli moc práce se zajišťováním Lokiho. Vůbec mi nevadilo, že toho zmetka chytili, osobně bych mu udělala něco mnohem horšího.
Nebavilo mě tu jen tak dřepět a poslouchat hlasy a dupot a ruch na chodbě přede dveřmi. Hlavně mě nebavilo být považována za nepřítele S.H.I.E.L.D.u. Vždyť jsem byla prakticky neškodná, neměli žádný důvod mě nepustit. No tak fajn, měli, ne každá zajatkyně se hned se svým věznitelem vyspí, že. Zvlášť, když je jejím věznitelem bůh chaosu.
Už jsem opravdu uvažovala nad tím, že si snad ustelu v rohu výslechovky, když tu se najednou znovu otevřely dveře a dovnitř napochodovali dva těžkooděnci s Natashou v jejich čele. Každý mě popadl z jedné strany a pak mě vyvlekli ven. Skrz několik chodeb jsme se dostali až ke schodům do nižšího patra, a přes ty až ke schodům do podzemí, kde se nacházela věznice. Všechno jsem si to přečetla na navigačních tabulích, zabijte mě.
Byla jsem vržena do jedné ze zamřížovaných cel, zatímco dva vojáci odešli. Natasha zůstala stát před vchodem a zkoumala mě. Nepohodlně jsem se na zemi zavrtěla (mimochodem, POŘÁD v přikrývce, copak nikoho nenapadne mi dát něco slušného?!) a zvedla se.
"Proč jsi to udělala?" zeptala se nakonec.
"Udělala co?" nechápala jsem a zamračila jsem se.
"Proč jsi mu vlezla do postele?" V jejím hlase jsem opravdu slyšela zmatek a nepochopení. Trochu trpce jsem se usmála.
"Protože je to Loki." A potom mě tam znovu nechala samotnou.

_ - 0 - _

Už jsem toho opravdu měla plné zuby. Byla mi zima a chtělo se mi spát, ale neměla jsem kde. Takhle to tu vypadalo několik hodin, myslela jsem, že samou frustrací si omlátím hlavu o stěnu. Občas kolem prošel nějaký agent nebo voják, ale nikdo si mě nevšímal.
Strávila jsem tak dva dny, s pravidelným přísunem jídla a pití a spánkem na ledové podlaze, než si někdo všimnul, že jsem nějaká bledá. Musela jsem vypadat příšerně a byla jsem si jistá, že z pobytu ve společnosti vlhkých stěn a studeného prostředí jen v dece, si odnesu nějakou nepěknou nemoc. Tentokrát se pro mě stavil jen jeden voják, nejspíš mě S.H.I.E.L.D. vyhodnotil jako hrozbu nejnižšího kalibru, a vytáhl mě z podzemí do vyššího patra. Vypadalo to tam jako chodba nějakého podprůměrného hotelu, ale nestěžovala jsem si.
A pak jsem ho uviděla. Šel se spoutanýma rukama mezi Thorem (Vítej doma, méďo! To byla ironie, pokud to někdo nepostřehl) a Stevem Rogersem naproti nám. V tu chvíli, jako by mi před obličejem někdo zamával červeným praporkem.
Vytrhla jsem se vojákovi ze sevření a povedlo se mi přitom strhnout si z ramen deku. To bylo to poslední, co mě teď zajímalo. Naštvaně jsem si to napochodovala přímo k nim. Zatímco oba superhrdinové vypadali trochu vyvedeni z míry, Loki se usmíval.
Úsměv mu nespadl, ani když mu na tváři přistála tvrdě moje dlaň. Lehce se mu pootočila hlava, ale jinak nejevil známky bolesti. Sjel mě pohledem od hlavy až k patě, a to byl ten moment, kdy jsem si uvědomila, že mám na sobě jen spodní prádlo. Co bych teď dala za tu přikrývku.
"Chyběla jsi mi, miláčku," pronesl pobaveně, ale to už mě voják znovu držel za ramena a táhl pryč.
"Blbče," houkla jsem předtím, než mi zmizel z dohledu a zašklebila se, jakmile jsem zaslechla jeho smích. Nevěděla jsem, co se to děje s mou náladou, ale možná... možná to všechno způsoboval Loki. Ano, definitivně to byla jen a jen jeho chyba.
A konečně jsem dostala čisté oblečení. Díky bohu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chane Chane | Web | 27. ledna 2014 v 17:00 | Reagovat

jsem z nové kapitoly tak nadšená moc se mi to líbí. Povím ti nechtěla bych se takhle někde promenádovat jen ve spodním prádle jinak nemyslím si že by to bylo o ničem. těším se na další a moc

2 Lucy Lucy | E-mail | Web | 27. ledna 2014 v 17:31 | Reagovat

[1]:  Jéé, tak to se mi ulevilo:D No, to já taky ne (pokud by to nebylo před Lokim:D) Děkuji, nakonec se dočkáš:))

3 Maggi Maggi | Web | 27. ledna 2014 v 18:23 | Reagovat

Takhle kapitola byla nadprůměrná! Loki si to zasloužil! :D Tony byl dobrej, hodně dobrej. :D Poučila jsem se z minula a nevzala si ke čtení žádné pití a udělala jsem dobře. :D Konec byl senzační, délka vůbec nevadí. :)

4 Lucy Lucy | E-mail | Web | 27. ledna 2014 v 18:32 | Reagovat

[3]: Děkuju:D Ano, to zasloužil, už zlomil příliš mnoho srdcí!:D Tony je vždycky dobrej:D Tak to jsi dobře udělala, nerada bych byla zodpovědná za poničené oblečení:) Děkuji:)

5 The Escapist The Escapist | Web | 27. ledna 2014 v 21:06 | Reagovat

Skvěle, náhodou je to zajímavé :-)

"Proč jsi mu vlezla do postele?"
"Protože je to Loki."

Nejlepší :-D

6 Lucy Lucy | E-mail | Web | 27. ledna 2014 v 21:34 | Reagovat

[5]:Děkuji:) Přesně tak bych odpověděla i já:D

7 Snow Snow | E-mail | Web | 27. ledna 2014 v 23:58 | Reagovat

Je to super, super a ještě jednou super. Loki by si dle mého názoru zasloužil ještě jednu :D

8 Lucy Lucy | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 19:56 | Reagovat

[7]:  Díky:D Ts, prý ještě jednu! Mě trhalo srdce, když jsem mu napsala tuhle!:D

9 Snow Snow | E-mail | Web | 30. ledna 2014 v 22:02 | Reagovat

[8]: Tak to se omlouvám... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama