A já zůstanu | 7. Kapitola - Líbí?

23. ledna 2014 v 5:02 | Lucy |  A já zůstanu
Ano, i v mém momentálním stavu kyblíkových slavností jsem si našla čas a napsala tuhle kapitolu. Možná se zdá, že se vše odehrává příliš rychle, ale za prvé jsem cítila, že tohle je ten správný krok a za druhé už jsem to jednoduše nemohla vydržet. Omlouvám se za případné infarkty, ale stejně za všechno může Loki.
Evelyn a Loki konečně přišli na společné řešení otázky: 'Vycházet spolu, nebo nevycházet?'
Řekněme, že přistoupili na kompromis.




Bolela mě hlava. A ruce. A nohy. Sakra proč?!
Moje tělo poznalo, že už neležím na té hříšně měkké matraci, ale na pohovce v obýváku. Znovu jsem si musela položit tu samou otázku. Pak jsem si vzpomněla na to, co se včera vstalo, na všechno co jsem napovídala. Interní otázka se zopakovala minimálně šedesátkrát v nejrůznějších, vulgárních verzích. Připlácla jsem si ruce na obličej. Jak jsem mohla plácat ty... ty nesmysly?! Fajn, téměř všechno z toho byla pravda, ale to neznamenalo, že je mi jedno, že teď o tom Loki ví.
"Vyspala jsi se dobře?" ozval se hlas někde ze zadní části místnosti. Ani jsem se nelekla, nějak jsem tušila, že na tohle dojedu. Pomalu jsem stáhla ruce z obličeje a podívala se na něj. Na rozdíl ode mě vypadal dokonale. Upravené vlasy (i v tomhle ohledu jsem zůstávala bolestně pozadu), čistá, bílá košile a normální džíny. Byl nezvyk ho vidět jinak než v obleku.
"Vypadám na to?" zeptala jsem se ironicky. Zcela jistě jsem měla rozmazanou řasenku a rtěnku a šaty, které se mi v průběhu noci shrnuly do půli stehen, byly určitě zmačkané. Chvilku si mě prohlížel.
"Ne," uznal a založil si ruce na prsou. Nelíbilo se mi, jak samolibě se usmíval. "Navrhuji, abys navštívila koupelnu a potom... potom můžeme pokračovat v naší včerejší konverzaci." Zvedla jsem se z pohovky a shrnula si šaty na místo, kde měly být přibité celou noc. Zamířila jsem směrem ke schodům a zastavila se, když jsem procházela kolem něho.
"Ta konverzace ode dneška neexistuje, a vzhledem k tomu, že neexistuje, logicky v ní nemůžeme pokračovat." Neodpověděl, jen se tak debilně usmíval. Fajn, líbilo se mi, jak se usmíval.
V průběhu dalších dvou hodin jsem stihla provést nejnutnější hygienická opatření, vybrat slušné oblečení (nějakým těm hlubokým výstřihům jsem se neubránila, vzhledem k tomu, s kým teď bydlím) a bleskově se nalíčit. Nakonec ze mě přece jen bude nějaký druh superhrdiny.
Když jsem opět scházela do přízemí, pošetile jsem si myslela, že si to Loki nechal proležet v hlavě a rozhodl se upustit od toho nepříjemného tématu. Nerozhodl. Seděl v křesle a trpělivě na mě čekal. Och, to je od něj tak pozorné!
"Takže ke včerejšku...," začal, když mě uviděl. Hluboký výstřih splnil účel a Loki na pár vteřin ztratil spojení s mýma očima. Nerozptýlilo ho to ale natolik, aby zapomněl o čem chtěl mluvit.
"Žádný včerejšek nikdy nebyl," trvala jsem paličatě na svém.
"Kalendář je ale na mé straně, miláčku," usmál se pobaveně.
"Neříkej mi tak. A vůbec, čemu se směješ? A odkud znáš kalendář?" Snažila jsem se řeč odvést někam jinak. Kamkoliv jinam. Jeho úsměv se rozšířil.
"Jsi vcelku zábavné stvoření a na Midgardu jsem déle, než si myslíš. Tobě se mé oslovení nelíbí, miláčku?" Buď se mi to zdálo, nebo se mě snažil k něčemu vyprovokovat.
"Ne, to nelíbí."
"Včera jsi nic nenamítala."
"Včera jsem byla zmatená a pak opilá," hádala jsem se s ním, i když jsem věděla, že je to předem prohraný souboj.
"Ach, takže včerejšek už existuje?"
"To jsem... fajn, co chceš abych řekla?" vzdala jsem to.
"Jen mi pověz, jestli jsi to myslela vážně."
"Co jako?"
"Věci o mé tělesné přitažlivosti."
"Tak to se nikdy nedozvíš," ujistila jsem ho. Udělal krok ke mně. A já krok zpátky. Ať si nemyslí, že mu na tohle znovu skočím, zas tak hloupá nejsem.
"Ale? Pokud tě to uklidní, také tě neshledávám... neatraktivní." Další dva kroky ke mně. Zády jsem narazila do zdi. Proč se všechno odehrává u zdi?!
"Nejde to říct lidsky?" zeptala jsem se neprozřetelně.
"Myslíš jako ty? Jsi sexy." Ostře jsem se při jeho tvrzení nadechla. Byl jednu stopu ode mě.
"Nechceš... nechceš si třeba zatancovat?" plácla jsem. Usmál se.
"Znervózňuji tě?"
"Ne."
"Proč jsi tedy tak zadýchaná?"
"Protože... mám v krvi adrenalin."
"Z čeho?"
"No, jsi tak trochu adrenalinový sport," zasmála jsem se nervózně.
Políbil mě. Naprosto nečekaně a prudce. Kdybych mohla, tak vykřiknu, ale takhle jsem ho jen objala kolem krku a vytáhla se na špičky. Nevzdorovala jsem tomu, ani jsem nechtěla. Celé ty dny plné odříkání a namlouvání se promítly do mých činů a teď to nešlo zastavit. Zmateně jsem zakňourala, když se ode mě o kousek odtáhl.
"A tohle se ti líbí?" zeptal se.
"Zmlkni, sakra," okřikla jsem ho a znovu políbila. Cítila jsem, jak se usmívá a provokovalo mě to snad víc, než když blábolil. Ruce mi zabloudily pod jeho košili, kterou jsem měla za chvilku snadno rozepnutou. Když se chce... znáte to.
Měla jsem normální život. Průměrný plat a podprůměrný byt s ještě podprůměrnějším vybavením. Ale nic mi nescházelo. Jenže pak, pak mi do mého naprosto normálního života vstoupil tenhle-tenhle...ach bože, ten hrudník. Loki se na první pohled sice zdál trochu vyhublý, ale... věřte mi, má všechno na správném místě. Až moc.
Shodila jsem mu ten nepotřebný kus látky z ramen a vtiskla polibek pod jeho klíční kost. Jako v sedmém nebi.
"Tohle není fér," zaslechla jsem ho říkat. Nechápavě jsem pozvedla hlavu, abych uviděla jeho uražený výraz.
"Copak?" zeptala jsem se.
"Máš na sobě moc oblečení," objasnil vzápětí a znovu se usmál.
"Ach tak," opáčila jsem a přetáhla si přes hlavu tričko. Přemítavě našpulil rty. A mě se rozjela představivost.
"Lepší," uznal, za lem džínů si mě přitiskl k sobě a zaklonil mi hlavu v dalším polibku. Ruce mu zabloudily k jejich zapínání, se kterým se brzy vypořádal a s mou pomocí je dostal dolů. Dlaněmi jsem kopírovala jeho kůži a cítila, jak se mi krev hrne do hlavy. Byl div, že jsem srdeční zástavu nedostala už dřív. Po chvilce jsem udělala to samé, co on, i když se ze svých džínů dostal o poznání elegantněji než já.
"Drž se," zamumlal a já ho poslechla. Chytila jsem se jeho ramen a čekala na to, co chce provést. Zvedl mě pod koleny a položil si mé nohy kolem pasu. Zesílila jsem svůj stisk, krátce ho políbila a pousmála se.
"Mohl jsi to říct rovnou."
"Nemohl." A další polibek.
Všechno co jsem od toho okamžiku mohla vnímat byly jen jeho doteky. Prsty na mé páteři, břiše, krku... a všude, kdy byly jeho ruce byly i jeho rty, občas zuby. Nepřemýšlela jsem čistě, ale přemýšlela jsem tak aby se mi to líbilo. A líbilo, je slabé slovo pro to, co jsem zažila.

_ - 0 - _

Konečky prstů jsem mu přejížděla po kůži a poslouchala jak mu tluče srdce. Tahle chvíle mi přišla až moc klidná na to aby byla pravdivá. Ale byla, skutečně.
"Na tohle bych si zvykla," pronesla jsem do ticha v ložnici.
"Na sex?"
"Na ten už jsem si zvykla. Myslím ten... klid," vysvětlila jsem mu trpělivě.
"Nepokoušej štěstí." Jeho hlas zněl pobaveně. Zvedla jsem hlavu a opřela si bradu o jeho hrudník. Věnovala jsem mu jeden ze svých ojedinělých, nesouhlasných pohledů a lehce ho klepla prsty.
"Nevtipkuj. Ne teď," požádala jsem ho. Usmál se, políbil mě a stáhl mě na sebe.
"Když ne teď, pak kdy, miláčku?"
"Zapomeň na to, líbí se mi když vtipkuješ," protočila jsem očima a nepřítomně mu položila ruku na tvář. Samolibě se usmál.
"Spíš mi řekni, co se ti na mě nelíbí."
"Jsi neuvěřitelně otravný a máš moc velké ego," obeznámila jsem ho s jeho duševním stavem.
"A stejně jsi se mnou v posteli. Asi nebudu tak strašný."
"To že jsem s tebou v posteli taky pořád nechápu."
"Jsem zkrátka příliš neodolatelný," navrhl a zastrčil mi pramen vlasů za ucho.
"Jo, tím to určitě bude," řekla jsem sarkasticky. Mrkl na mě.
"Přestaň s tím," postěžovala jsem si.
"Proč?"
"To je fuk," snažila jsem se to zamluvit.
"Jen nepředstírej, vím, jak se ti ze mě klepou kolena." Moc si věřil.
"Jestli se mi klepou kolena, rozhodně to není z tebe."
"Vážně? Tak jak potom vysvětlíš tohle?" zeptal se a políbil mě na čelist. Ostře jsem se nadechla a ucítila jsem jak se směje.
"To nic nedokazuje," namítla jsem.
"Že ne?" zamumlal se rty přitisknutými na mém hrdle. Šťastně jsem si povzdechla.
"Vůbec," přitakala jsem.
Najednou celým domem proběhl otřes doprovázený obrovskou ránou. Oba jsme sebou cukli a já málem spadla z postele.
"Co-co to bylo?" dostala jsem ze sebe, zatímco Loki už se rychle oblékal.
"Na to přijdu," řekl a vyběhl z pokoje. Ještě jsem zaslechla cvaknout dveře na terasu, když jsem se nasoukala alespoň do spodního prádla, omotala kolem sebe přikrývku a vyběhla za ním.
Už při pohledu do prosklených dveří mi stačilo srdce skočit do krku a já nevědomky zaúpěla. Bratříček se ozval. Thor divoce gestikuloval a máchal kladivem, zatímco Loki pomalu couval k zábradlí. To se mu nepodobalo.
Vrhla jsem se ke dveřím a octla se venku hned na první pokus. Ve všem tom vypětí Loki asi zapomněl obnovit magickou ochranu. Teď už se ke mně donesly útržky jejich rozhovoru.
"... dobrovolně, nebo násilím!" zahřměl Thor výhrůžně, ale Loki se jen pousmál.
"Ani za ta léta mě neznáš, bratře," řekl blahosklonně.
"Nemusí to být takhle -," začal bůh hromu.
"Ale já mám ještě plno plánů, Thore, nenechám se jen tak zavřít a zbytečně je protahovat." Konečně jsem se probrala dost na to, abych zasáhla.
"Loki!" vykřikla jsem a udělala pár kroků dopředu. Přikrývka za mnou dramaticky vlála, stejně jako mé vlasy. Pozornost obou bratrů se rázem strhla na mě.
"Víš, že se mi líbí, když křičíš mé jméno, miláčku, ale schovej si to na lepší příležitost," požádal mě s širokým úsměvem. A pak... pak se jednoduše ztratil v zeleném oblaku kouře. Zase to puf. Zatímco Thor řekl naštvaně něco, čemu jsem nerozuměla, já byla vytočená.
Příšerně vytočená. A polonahá.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Maggi Maggi | Web | 23. ledna 2014 v 7:25 | Reagovat

Musím se přiznat, že už nikdy (nikdy!) u tvých povídek nebudu pít kafe. Musela jsem si kompletně vyměnit celé mé dnešní oblečení. Triko dvakrát.
Vážně, k takovýmhle výbuchům smíchu mě přivede málokdo. :D Bylo to úžasný, jak se to rozjelo. Na Thora jsem si začínala zvykat, ale od teď ho zase nenávidí. Pitomý nevychovaný štěně! :D Chudák Eve, konečně něčeho dosáhne a hned se to pokazí. Vždycky. :D Dobrá kapitola, moc dobrá. :) Těšíím se na další! :3 (doufám, že bude brzy :D)

2 Lucy Lucy | E-mail | Web | 23. ledna 2014 v 12:06 | Reagovat

[1]:  Ale to jsem vůbec neměla v úmyslu, promiň:D Děkuju a Thor... no, vždycky když se řekne Thor, mě napadne slovo nemotorný, ani nevím proč:D Eve je šikovná holka, na něco určitě přijde:) Děkuji a další bude snad v pondělí:D

3 The Escapist The Escapist | Web | 23. ledna 2014 v 15:13 | Reagovat

WOW! Musím říct, že tvé práce se hrozně hezky čtou :-) Chudák Evelyn, musí jí to někdo zkazit :-D Thor je prostě... jak to říct :-D

4 Lucy Lucy | E-mail | Web | 23. ledna 2014 v 15:26 | Reagovat

[3]:  Děkuji:D Ano, Evelyn má na tyhle události dost velké štěstí:D Thor... no prostě ňuňací kazisvět:D

5 Chane Chane | Web | 23. ledna 2014 v 16:31 | Reagovat

Oh můj bože jsem překvapená, našená a culím se jak no prostě jak. Myslela jsme že umřu tahle věta zavinila příchod celé rodiny s tím jako co se děje "Víš, že se mi líbí, když křičíš mé jméno, miláčku, ale schovej si to na lepší příležitost," to je fakt boží nemohu se dočkat další. Jinak popisuješ opravdu bezvadně neřekala bych že se dá vše tak hezky zaobalit.

6 Lucy Lucy | E-mail | Web | 23. ledna 2014 v 16:59 | Reagovat

[5]:  Děkuji a vyřiď rodině, že se omlouvám, nechci nikoho pohoršovat:D No, chvilku jsem přemýšlela, že bych všechno do detailu popsala, ale za a) neměla jsem čas, za b) neměla jsem na to nervy, a za c) nerada stanovuju věkovou hranici na své povídky:D
Jsem ráda, že se líbilo:)

7 Clarissa Clarissa | Web | 23. ledna 2014 v 20:07 | Reagovat

OH MY GOD! - nic výstižnějšího mě nenapadá.
Ty vážně umíš psát... cítím se zahanbena...

8 Lucy Lucy | E-mail | Web | 23. ledna 2014 v 20:17 | Reagovat

[7]:  OH MY LOKI! - Děkuju:D
A znovu děkuju, a vůbec se tak cítit nemusíš, tvůj um překračuje moje hranice, píšeš líp než já:)

9 Snow Snow | E-mail | Web | 26. ledna 2014 v 17:39 | Reagovat

No, prostě nevím, jak to popsat... nechápu, jak to děláš... Prstě umíš úžasně psát a vymýšlet příběhy, prostě... super, super, super...

No ty jo... ještě pořád jsem z toho nějak... vedle...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama