A já zůstanu | 6. Kapitola - Jen se hýbej

21. ledna 2014 v 5:34 | Lucy |  A já zůstanu
Ano, stihla jsem tuhle kapitolu napsat do včerejší půlnoci díky euforii ze získané dvojky z fyziky. Vlastně to nebylo tak těžké, ale musela jsem se zkrátka učit.
S délkou jsem celkem spokojená, o obsahu se to moc říct nedá. Pokud mohu doporučit, přichystejte si ke čtení pár energických písniček a jednu pomalou - ideálně něco od Parov Stelar, ale nebudu vám do toho kecat, nebudu jedna z těch blogerek co své představy vnucují a cpou i do příběhu, četla jsem takhle jednu fanfiction na Harryho Pottera a nedalo se to. Snad se bude líbit, pokud to stihnu, ve čtvrtek tu máte další kapitolu jako na talíři a v sobotu je tu klasicky poezie.
Eve a Loki si užívají nečekanou taneční lekci, zpestří si život drobnou kulturní vložkou a v alkoholovém víru se dá napovídat spousta věcí, které ovšem můžou být pravdivé!




Když jsem ráno vstala, byla jsem v posteli jen já. Lhala bych, kdybych řekla, že mě to trochu nezklamalo. Skrz špatně zatažené závěsy mi na obličej dopadal jasný paprsek slunce a to byl důvod mého probuzení. Posadila jsem se a se zívnutím jsem se protáhla. Musím uznat, že takhle dobře jsem se dlouho nevyspala, a nějakou chvíli mi trvalo, než jsem se vyhrabala z postele a trochu se zkulturnila.
Přízemí domu zelo prázdnotou a mě nenapadlo nic lepšího, než hned zkusit, jestli jsou odemčené vchodové dveře. Byly, k mému velkému překvapení, ale neexistoval žádný způsob, jak bych překonala tu neviditelnou bariéru za nimi, o kterou jsem si skoro spálila prsty. Naštvaně jsem kopla do dveřního rámu a ztratila balanc.
"Můj bože!" vyrazila jsem ze sebe, když jsem se na poslední chvíli toho samého rámu chytila.
"Ano?" ozvalo se mi za zády. A bylo to. S hlasitým zaskučením jsem dopadla přímo na zadní část těla, protože jsem Lokiho absolutně neslyšela přicházet. Obešel mě a s pobaveným úsměvem mi nabídl ruku, které jsem se naštvaně chytila a postavila se.
"Odcházíš tak brzy, miláčku?" zavrkal. Vyškubla jsem paži z jeho sevření a ustoupila o trochu dozadu.
"Jen jsem zkoušela, jestli je zamčeno," namítla jsem, ignorujíc jeho oslovení. Až tak moc mě totiž neiritovalo. Klesl mu úsměv a opět jsem čelila ledovému výrazu. Lhostejně mávl směrem ke kuchyni.
"Vezmi si něco k jídlu, pak se zabav," řekl a zase zmizel v obláčku kouře. Asi ho bavilo kouzlit, ale mě ty srdeční zástavy opravdu nebavily. Zastrčila jsem si pramen vlasů za ucho a s vytočeným zafuněním se přemístila k ledničce. Byla plná, ale nic kromě jablek a jogurtů se jakožto snídaně nedalo použít. A tak jsem si je vzala a ve stoje posnídala. Párkrát jsem se rozhlédla a zaťukala prsty o kuchyňskou linku. Nenapadlo mě nic, čím bych se mohla 'zabavit'. Číst se mi teď nechtělo, a Lokiho jsem nehodlala obtěžovat. A pak jsem našla stereo. A pak jsem našla cédéčko s elektrickým swingem. A pak jsem zešílela.
Musím říct, že mé první pohyby byly jen zkusmé, neplánovala jsem se začít bláznivě zmítat, vlnit, poskakovat po místnosti a točit se všemi směry. Nikdy jsem ty písničky neslyšela, ale byly chytlavé a perfektně jsem se při nich mohla vyřádit. Co je lepšího pro znuděnou šestadvacítku?
Sice jsem se při tom jančení málem sedmkrát vysekala (opět), ale nebylo to nic proti tomu, kdy jsem za sebou zaslechla škodolibé odkašlání. Zastavila jsem se a otočila se (proč mi to připomíná určitou situaci z Avengers Tower? Ach, už vím!) jen abych viděla přiblble se usmívajícího Lokiho (opět).
Jenže ve své přetrvávající euforii jsem nepřestala tančit, pořád jsem se mimoděk vlnila a ještě na něj stíhala házet obličeje. Zvědavě mě pozoroval, ale ten výraz se brzy změnil ze zvědavého, na vyděšený, když jsem se k němu začala blížit.
"Co to děláš?" zeptal se.
"Snažím se tě seznámit s pozemskou zábavou," odpověděla jsem mu jednoduše a za jednu ruku ho stáhla doprostřed obýváku. Začala hrát velmi energická hudba a já zvedla ruce nad hlavu a začala kolem něj kroužit v podivném tanci. Nedůvěřivě si prohlížel mé taneční kreace. Uznávám, nejsem mistr.
"Nejsem si jistý, že -," nadechl se.
"Copak, můžeš mě líbat a spát se mnou, ale na tanec si netroufneš?" přerušila jsem ho. Vážně, tohle bylo přinejmenším přes čáru. Bylo takovým nepsaným pravidlem, že o tom incidentu v kuřáckém salonku se nemluví a o předchozí noci jsem se zmiňovat nechtěla, abych neporušila jeho těžce vydobený náznak emocí, ale... nemohla jsem udržet jazyk za zuby. A když se mu nebezpečně zablýsklo v očích, litovala jsem těch keců dvakrát tolik.
Chytil mě za pas a přitáhl k sobě. Jeho prsty se mi přes látku zarývaly do kůže a celkem to bolelo, ale ne nepříjemně. Kupodivu. Moje čelo málem narazilo do jeho hrudi a okamžitě jsem ucítila, jak se mi zrychlil tep. Kdyby nehrála hudba, určitě by to slyšel. Ale navzdory jeho nenadálému výpadu stál pořád bez hnutí. Skoro jako socha. A hudba pořád hrála, jen o poznání pomalejší, s jemnou gradací.
"Co mám dělat?" zeptal se, v hlase ani stopu nejistoty. Jako by naprostá neznalost tance byla normální. Alespoň tak to nechal vyznít.
"Jen... jen se hýbej," řekla jsem jak nejpevněji to šlo a snažila se mu pomoct tím, že se taky budu pohybovat. Jen jsem přešlapovala na místě a Loki se to po mě pokusil zopakovat. Jeho stisk povolil a já se trochu uvolnila a položila mu dlaně na ramena. "Vnímej rytmus, zkus se do něj trefit," napověděla jsem mu.
Po chvilce už tančil celkem obstojně, dokonce se mnou zvládl i menší otočku se záklonem. Nutno zmínit, že celý můj obličej v ten moment vypadal jako rajče. Bylo mi horko, slyšela jsem tepat srdce v uších a krev mi bubnovala ve spáncích. A písnička se přepnula na rychlou skladbu. Myslela jsem, že Lokiho to přestane bavit, ale rozhodl se mě v tom vykoupat a zrychlil své pohyby. Logicky jsem musela udělat totéž.
Teď už si troufl na odvážnější kousky, dokonce i jemu se trošičku zbarvily tváře a mě se při tom pohledu téměř zamotaly nohy do sebe. Chytil mě a usmál se. Ale jaký to byl úsměv. Naprosto odzbrojující a skoro... skoro flirtující. Jestli jsem se předtím zakymácela, teď jsem sebou skoro švihla. Dneska mám nějaký smolný den.
Nicméně... vrchol přišel v podobě toho, že si Loki zvedl jednu mou nohu k boku a pomalu mě zaklonil, jeho torzo nalepené na mém, takže se skláněl se mnou. Pak zastavil a já se trhaně nadechla. Měl rty vlásek od mého krku a já se nemohla podívat jak se tváří, aniž bych mu dala bradou ránu do hlavy. Když už nic jiného, rozhodně by to bylo vtipné.
"Tak ty si prý nejseš jistý," zasípala jsem a vydechla. Okamžitě nás oba narovnal a shlédl na mě ze své úctyhodné výšky.
"Umím víc věcí, o kterých nevíš," řekl, otočil se ke schodům a chystal se vyjít nahoru. Tak tahle věta mě bude ve snech strašit hodně dlouho. No, strašit... to je velmi diskutabilní téma.
"Nechtěl by jsi mi taky někdy dělat společnost? Nebaví mě tu být pořád sama," vypadlo ze mě spontánně, až jsem měla chuť si připlácnout pusu. Zastavil se.
"Mám důležitější věci na práci," vysvětlil mi. Rázem jsem si připadala jako pokárané děcko.
"Přece by tě nezabilo si se mnou občas promluvit." Kupodivu se mému dětinskému prohlášení jen usmál a vrátil se o pár kroků blíž.
"Věřím, že si nějakou zábavu najdeš, je to dost velký dům. Pokud by jsi na mé přítomnosti přeci jen trvala, můj pokoj je na opačné straně chodby než ten tvůj. Ale nezapomeň klepat, miláčku," připomněl mi a mrkl na mě. Zdálo se mi to, nebo to bylo přitažlivé? Ne, to se mi jen zdálo. Já vlastně pořád jen sním.

_ - 0 - _

Průběžně jsem si četla, poslouchala hudbu, cvičila, koukala na televizi nebo se koupala. Nevěděla jsem co s tak velkým množstvím volného času a od toho 'nevinného tanečku' jsem nenabrala dost odvahy, abych šla, a požádala Lokiho o přátelský pokec.
Ani jednou jsem se nedokázala připojit na nějakou internetovou síť abych někoho kontaktovala. Kohokoliv. Nedá se říct, že by mi tahle malá dovolená byla nepříjemná, ale nepřišlo mi vůči lidem v S.H.I.E.L.D.u spravedlivé, aby mě pořád hledali a nenacházeli. Navíc už se mi stýskalo po mé posteli a krabici s čokoládovými bonbony.
Zrovna jsem si u zrcadla česala vlasy, když se ozvalo zaklepání na dveře.
"Dále!" křikla jsem. Loki vešel dovnitř a nezúčastněně se opřel o stěnu.
"Oblékni si nějaké společenské šaty, počkám tu. Musíš mě doprovodit na jeden večírek." Už zase?
"Bude to znovu v Londýnské galerii?" zeptala jsem se naivně a otočila se od zrcadla čelem k němu. Naklonil hlavu na stranu a zkoumavě si mě prohlédl.
"Ovšemže ne, jsi tak slabomyslná, nebo na mě jen hraješ divadlo?" Nasadila jsem kamenný výraz.
"Hezky řečeno, že ti připadám, jako naprostý debil. Ne, jen vtipkuju, ty sněhuláku," vyvrátila jsem jeho domněnku a zamířila k šatníku. "Do jaké společnosti to přesně vyrážíme?" houkla jsem do vedlejší místnosti.
"Je to bar," odpověděl mi. Vytáhla jsem krátké, černé, přiléhavé šaty a pár jednoduchých černých lodiček a převlékla se. Pak jsem mu teprve vlezla na oči.
"Stačí, nebo něco víc nóbl?"
"Nepřeháněj to, nechci, abys na sebe přitahovala pozornost. Jako minule," rýpnul si, ale já se jen usmála.
"Naznačuješ tím, že mi to minule slušelo?" povytáhla jsem obočí.
"Nic takového jsem neřekl. Ale nevypadala jsi... špatně," dodal potom a s pokynem 'pojď za mnou' vyšel na chodbu. Dorazili jsme ke vchodovým dveřím, které otevřel.
"Já ale nemůžu ven," řekla jsem.
"Podívej se na mě." Uposlechla jsem jeho nařízení a vzápětí jsem na čele ucítila jeho studenou ruku. Zavřel oči a něco šeptem zamumlal.
"Tak teď už můžeš," a vystrčil mě ven ze dveří. Nic jsem ale neviděla. Před očima jsem měla naprosté černo, bez jakéhokoliv záblesku světla. Zpanikařila jsem a instinktivně chytila jeho paži.
"Loki, co se to děje? Proč nic nevidím?"
"Bezpečnostní opatření," odpověděl, jako by se nic nedělo.
"Ty jsi takovej haj -"
"Auto je tady," přerušil mě a zatáhl někam stranou. Za chvilku už jsem pod sebou cítila měkkou sedačku a vůz se rozjel.
"Přejde to?"
"Až vejdeme do baru. Nechtěl jsem nic riskovat." Aha, tak on nechtěl nic riskovat, a tak mě radši oslepil. To opravdu dává smysl. Ačkoliv jsem věděla, že nejsem slepá doopravdy, ale je to jen další z Lokiho kouzel, bylo to dost nepříjemné a neumím si představit být takhle postižená celý život.
"Už jsi přišel na snovou záhadu?" zeptala jsem se najednou a upřímně? Překvapila jsem tím i samu sebe.
"Vím jistě, že mým přičiněním to nebylo, takže na vině budeš nejspíš ty. Předpokládám, že nemáš tušení, jak se to mohlo stát."
"To nemám," přiznala jsem popravdě a dál už nic neříkala. Auto tiše hučelo a mezi tím jsem slyšela Lokiho pravidelné nádechy a výdechy. Nemohl sedět moc daleko ode mě. Položila jsem ruku na sedadlo a posunula ji tím směrem, kde jsem myslela, že sedí. Našla jsem jeho ruku a váhavě ji stiskla. Vyvedlo mě z míry, když stisk oplatil.
"Už tam budeme?" zeptala jsem se. Sama sobě jsem zněla jako dítě, ale Loki nebyl podrážděný.
"Za chvíli, miláčku." Přešla jsem to oslovení, stejně jako dvakrát předtím. Líbilo se mi, ale nepřiznala bych to živé duši.
A vážně, po chvíli auto zastavilo a my vystoupili. Loki mě vzal za loket a zavedl mě dovnitř zmiňovaného baru, protože jsem skoro okamžitě zase získala zrak. Bar se dal popsat jen těžko, protože vypadal typicky snobsky. Všude se nosily ženy a muži v drahém oblečení a nábytek byl zhotoven z drahého mahagonového dřeva a nepochybně pravého stříbra.
"Co přesně potřebujeme?"
"Potřebujeme najít dalšího mého... známého."
"Aby se tě zase pokusil zastřelit?" Nedokázala jsem potlačit hořkost ve svém hlase. Prudce se na mě podíval, ale na rtech mu hrál úsměv.
"Je to spojenec, a na rozdíl od předchozího známého... není pozemšťan. Nesnížil by se na vaší úroveň."
"Díky," poznamenala jsem a zavěsila se do něj.
Celý večer proběhl relativně v klidu, popíjela jsem šampaňské dražší než má zlatá spona do vlasů (pozornost od Lokiho) a poslouchala hladce plynoucí konverzaci, kterou Loki vedl s ostatními návštěvníky. Po několikáté skleničce jsem se začala cítit příjemně otupěle a když jsem do sebe obrátila dva panáky, bylo mi fajn. Nechtěla jsem si připustit, že jsem opilá, protože... protože by to znamenalo, že by mě Loki musel cestou k autu podpírat, což stejně dělal.
"Já vidím... zapomněls na svý-svý... čáry máry...," dostala jsem ze sebe s námahou.
"Jistěže. Stejně si zítra nebudeš nic pamatovat." Tak to měl pravdu, i teď jsem byla schopna vnímat jen pár rozmazaných, pohybujících se barevných světel kolem a troubící auta.
"K-kde máš toho... kamaráda?"
"Není to kamarád. Nebyl tam," vysvětlil mi. Začala jsem důležitě přikyvovat a s jeho menší (fajn, tak větší) výpomocí se dostala do auta. Pár minut už uběhlo, když mi to začalo opravdu dost kecat.
"Umíš dobře tancovat," poznamenala jsem, jakoby mimochodem a otočila se k němu.
"Děkuji," odpověděl chladně a pohled mi opětoval.
"To... ta otočka a-a záklon... byl jsi sexy," řekla jsem, aniž bych si uvědomovala význam svých slov. Pozvedl obočí a chytil mě za rameno, když mi hrozilo, že bych přepadla na podlahu auta.
"Nepovídej. Řekni mi o tom víc," pobídl mě. Určitě si musel myslet, jaká to další den nebude sranda. To je ale vtipálek.
"Vlastně jsi sexy pořád, je-jenom... jenom ti to nechci říkat a... umíš být vtipnej, umíš se cho-chovat dobře." Vlastně jsem nevěděla co mluvím. Naklonil se ke mně a tak nějak podivně se usmál.
"Evelyn, přitahuji tě?" zeptal se. Párkrát jsem zamrkala.
"Vezmi mě do postele," odpověděla jsem nakonec.
"Až tak?" hrál pohoršeného, ale ve skutečnosti se usmíval tím dokonalým úsměvem. A pak jsem mu čelo zabořila do ramene a usnula.
Vážně, lepší už to být nemohlo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wolf Wolf | Web | 21. ledna 2014 v 11:31 | Reagovat

Tahle povídka je perfektní... :D Tvé podání Lokiho je... sexy. :3
Nádherně píšeš a líbí se mi tvé básně - promiň, že je nekomentuji jednotlivě. :)

2 Lucy Lucy | E-mail | Web | 21. ledna 2014 v 15:32 | Reagovat

[1]:  Děkuju a děkuju:D Ono to ani nebude mým podáním, on prostě je sexy:D V pořádku, tohle neřeším:D

3 Maggi Maggi | Web | 21. ledna 2014 v 16:55 | Reagovat

To je neskutečné! :D Tančící Loki je úžasný.. :3 Jsem ráda, že se trochu uvolnil. :D "Miláčku." :D Těším se na Lokiho narážky na Evelyniinu opilost, pokud nějaké budou. :D (doufám)

4 Chane Chane | Web | 21. ledna 2014 v 20:45 | Reagovat

Další boží kapitola. Představa tancujícího Lokiho je roztomilá a nemohla jsem se přestat culit jak uchyl vážně. jsem nadšená a těším se na další určitě to bude zajímavé

5 Snow Snow | E-mail | Web | 21. ledna 2014 v 22:55 | Reagovat

Tak tohle byla doslova boží kapitola... nevím co na to říct, prostě úžasný... Loki se, jak se zdá začíná pořádně rozjíždět, takže jsm zvědavá na další kapitolu... :D

6 stuprum stuprum | Web | 22. ledna 2014 v 14:11 | Reagovat

S chutí do pohybu, ubyde tuku.

7 Scarlett Scarlett | Web | 22. ledna 2014 v 17:46 | Reagovat

Jedno slovo. Boží. :D

8 Lucy Lucy | E-mail | Web | 23. ledna 2014 v 12:09 | Reagovat

[3]:  Když se skloubí dvě dokonalé věci dohromady, nikdy nemůže vzniknout špatný výsledek:D Možná se uvolnil až moc:D

[4]:  Děkuju:D Já se při vymýšlení dalších zápletek taky culím, lidem kolem musím připadat jako mentálně narušená:D

[5]:  Přesně  tak, Loki ještě ani nezačal:D

[6]:  Evelyn rozhodně tuk ubyl:D

[7]:  Děkuji:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama