A já zůstanu | 3. Kapitola - Jistý druh zvrhlosti

9. ledna 2014 v 5:02 | Lucy |  A já zůstanu
Ano, oproti předchozí kapitole jsem se polepšila a natáhla jsem kapitolu asi o půl stránky. Nic moc, ale snažím se. Je neuvěřitelné, jak moc mě baví odhalování Lokiho charakterictických rysů, protože on je prostě tak úžasně komplikovaná osobnost, a komplikované osobnosti nejsou lepší k ničemu jinému, než k rozpitvávání. Alespoň na papíře.
Evelyn se zrovna nelíbí způsob, jakým s ní všichni zacházejí a rozhodně nemá žádné problém se vyjádřit (= občasné vulgarismy, ale nic tak strašného to není, záleží jen na vás, jestli to skousnete) zatímco Loki má těch problémů víc než dost. A s tím má zase problém Eve. Počkat, Eve má problém téměř se vším...

PS: Omluvte prosím případnou melancholii nebo něco podobného, vyhýbala jsem se jí jako čert kříži, ale kapitola je psaná po dokoukání nové Jany Eyrové a to byly ty pocity ještě čerstvé.

PPS: To sem nepatří, ale pokud sledujete Supernatural, dobře vám radím, nikdy nečtěte Wincest, protože se na ten seriál už nikdy nebudete koukat stejnýma očima. Vlastní zkušenost, ale nelituju toho!




Tvrdě jsem dopadla na zem, a to jsem si myslela, že hůř už být nemůže. Motala se mi hlava a málem jsem omdlela. Chvilku trvalo než jsem byla schopná fungovat a právě včas, protože přede mnou stál Loki se založenýma rukama a samolibým úsměvem. Měla jsem chuť mu ten úsměv smazat, nejlépe pravým hákem.
"Kde to jsme?" zeptala jsem se a zamračila se, když se rozchechtal.
"Snad nejsi tak naivní, aby jsi věřila, že ti to řeknu?" odpověděl otázkou zatímco jsem si prohlížela místnost. Okolí mi nebylo nijak povědomé, jen holé zdi, jedny kovové dveře a betonová podlaha. Proto ten pád tolik bolel.
"Fajn, tak si mlč. Zpátky mě asi nevezmeš, že ne?" No co, trocha naděje ještě nikdy nikoho nezabila. Doufám.
"Uhodla jsi."
"Hodláš mě aspoň nějak zabavit? Když už jsem ten host..."
"Hodlám si s tebou promluvit."
"Co?" vypadlo ze mě šokovaně a já vyvalila oči. Čekala jsem cokoliv, ale ne tohle. Obkráčel kolem mě asi dvě kolečka, než se přede mnou zastavil.
"I předtím jsem s tebou chtěl jen mluvit, drahá Evelyn. Bohužel, tví přátelé mi to zkomplikovali," pokračoval.
"Proto jsi napadl jejich základnu?"
"Není to jejich základna, je to základna S.H.I.E.L.D.u. A napadl jsem ji jen proto, že jsem s tebou chtěl mluvit. Toť vše," řekl, a usmál se jako by to bylo naprosto normální.
"Běžně napadáš budovy jen abys si mohl s někým pokecat?" Přiznávám, bylo to drzé a dost jsem riskovala, ale čert to vem. Jeho úsměv se jen rozšířil.
"Ne, ale... ty jsi výjimečná, Evelyn."
"Piju nezdravé množství kafe každý den, cpu se čokoládou víc než bych měla a jsem tak líná, že mi na světě není rovno. Čím jsem teda tak výjimečná?" namítla jsem. S brutální upřímností, musím podotknout.
"Ty jediná jsi za mnou chodila, když jsem byl uvězněný a já chci vědět, jak je to možné." Vykulila jsem oči snad ještě víc než předtím. Co prosím?
"Já... já za tebou nechodila," bránila jsem se okamžitě. S jeho psychickým stavem to bylo horší, než jsem si myslela.
"Chodila jsi za mnou ve snech," namítl a to byl první okamžik, kdy jsem na jeho čele zaregistrovala pobouřenou vrásku.
"Ne, to ty za mnou," prskla jsem a zkřížila si ruce. Já ho předtím sakra ani neznala! "Mimochodem, neměl bys být uvězněný i teď? Thor říkal -"
"Magie nezná hranic, drahoušku." A bum! Úsměv byl zpátky, ještě protivnější než předtím. No to snad ne...
"Neříkej mi tak... a vůbec, nemůžeš mě teď hezky vrátit, když jsem ti řekla všechno, co vím?" Fajn, oficiálně mě pokládejte za naivní. Ale počkat, to už tu bylo...
"Ne, musím si ještě něco zajistit." A s těmito slovy se obrátil ke dveřím a odešel.
"Ale k tomu mě přece nepotřebuješ!" křikla jsem za ním ještě, ale už dveře znovu neotevřel. Nemusela jsem být génius, abych přišla na to, že je zamkl.
Vstala jsem ze země a přešla k nim. Skrz malé okénko jsem skoro nic neviděla, proto jsem do dveří alespoň vztekle praštila.
"Kreténe!" Ano, velmi dospělé, ale mým nervům se ulevilo. Pak jsem se sesula podél jedné studené stěny a opřela si čelo o kolena. A co teď? Ach jo...
Jsem návnada k ničemu. Nebo až moc dobrá.

_ - 0 - _

Celou dobu se nic nedělo a to mě deptalo snad ještě víc, než kdyby se tu strhla přestřelka. Od té doby co jsem mluvila s Lokim (a že už to pár hodin bylo) jsem nejedla a navíc mi byla neuvěřitelná zima. Beton není zrovna nejteplejší podlahová krytina.
Buď jsem přecházela po místnosti sem a tam, nebo jsem seděla na zemi a nebo jsem mlátila do dveří s žádostí aby mě pustili ven. Celou tu zatracenou dobu. Ani jsem nečekala že po mém několikátém výstupu se dveřmi si mě někdo všimne, ale najednou se v okénku objevila mužská tvář a já v duchu zajásala.
"Co je?" Nezněl moc přátelsky. A rozhodně nezněl jako nekuřák.
"Nemůžeš mě pustit ven?"
"Ne."
"A nemůžeš mi sem dát něco k jídlu?" nevzdávala jsem to.
"Ne."
"A nemůžeš aspoň zatopit?"
"Ne." Už mě štval.
"A nemůžeš se přestat chovat jako debil?!" štěkla jsem s ránou na dveře. Obličej zmizel. Výborně, to jsem tomu dala. Ale vzápětí se dveře otevřely. Páni, takhle naživo vypadal ještě nevrleji. Moment... to člověk musí nadávat, aby se něco stalo?!
"Mám tě vzít za šéfem," oznámil suše, jako bych byla ta největší otravnost, kterou mu mohli přišít. A to mě ještě neznal. Naschvál jsem si založila ruce na hrudi.
"Ne."
"Tak sebou pohni," zavrčel.
"Ne." Musím se přiznat, že mě bavilo mu to dávat takhle sežrat, opravdu ano. Do té doby, než mě popadl za paži a vytáhl ven. Zcela jistě se mi tam do zítřka vyrýsují modřiny. Což mi bolestivě připomnělo kopie Lokiho prstů na mém krku. Musely být stejně modré jako nebe za letního dne, takového, kdy všude létají ptáčci a motýlci, všechno je krásně pozitivní a sluníčko svítí na naše požehnané hlavinky. Ne, vlastně jsem si byla víc než jistá, že vypadají, jako kdyby mě někdo škrtil. A hele, konečně shoda!
Snažila jsem si zapamatovat změť chodeb, kudy mě Pan Nevrlý vedl, ale nezapamatovala bych si to, ani kdybych byla génius. Už jsem se zmínila, že nejsem? Nakonec jsem skončila sama ve velkém, luxusním, velkém a přepychovém obýváku. Už jsem zmínila, že byl velký? Ne? No tak teď už ano. Chlápek zmizel a zamkl mě tu. Proč mě někdo pořád někam zamyká?!
Kolem postávaly v květináčích zasazené exotické květiny (velké) a celé té kráse vévodily dvě kožené sedačky a mramorový konferenční stolek uprostřed místnosti. Není to trochu přehnané? Konferenční stolek z mramoru? Ale no tak...
"Užíváš si výhled?" ozvalo se mi za zády, a v ten moment bych přísahala, že mi srdce samým leknutím vyskočilo automaticky do dlaně. Ach, začínám hlady blouznit.
"Tohle už víckrát nedělej, nebo...," řekla jsem a otočila se k Lokimu čelem. Zase se tak blbě usmíval. Buď se mi to zdá, a nebo je do smíchu každému, kromě mě.
"Nebo co?" pozvedl obočí. Prohlédla jsem si ho, protože mou pozornost upoutal fakt, že už na sobě neměl svou směšnou koženou tuniku a ten zbytek čehosi, pro které jsem nemohla najít lidská slova (Vůbec jsem se na něj nedívala, protože by mě přitahoval. Ne.). Jeho oblek (Knoflíčky se mají zapínat i u krku, sakra!) jako by jen podporoval luxusní atmosféru toho pokoje a já jsem si ve své, teď už špinavé, košili přišla víc nepatřičněji než normálně. Nasucho jsem polkla.
"Nic." Netušila jsem, jestli to bylo věkem, a nebo jsem se kvůli svým hormonům opravdu stávala tak průhlednou. I slepý by si všiml. Ale Loki jen naklonil hlavu na stranu, a pokynul mi, abych se posadila. Asi na tom byl hůř, než ten slepý. Poslechla jsem a nejistě si sedla. On se postavil na druhou stranu konferenčního stolku, který byl teď přímo přede mnou, a taky se usadil. Chvilku mlčel a jen se na mě koukal. Ta trapná chvíle ticha mě nutila si upravit vlasy, nebo alespoň něco. Teprve teď jsem si uvědomila, v jak žalostném stavu se nacházím.
"Kdo jsi?" zeptal se nakonec s jednou nechápavou vráskou na čele. Tu jsem měla stále ve větší a větší oblibě.
"Jsem Evelyn," pokrčila jsem prostě rameny. Jestli si myslel, že mám teď náladu na filozofické řeči, tak se, chlapec, přepočítal. A to hodně. Jako by na to teď přišel taky, jeho úsměv si opět probojoval cestu zpět na jeho tvář. Pak se trochu naklonil dopředu a mě zalila nutkavá touha to udělat taky. Odolala jsem.
"Řekni mi, jak jsi to dokázala?"
"Dokázala co?" Ani jsem to zmatení nemusela předstírat.
"Jak jsi se... mi promítla do snů?" Znělo to, jako by sám nebyl přesvědčený o pravdivosti svých slov.
"Nikam jsem se nepromítala, aspoň ne vědomě. To ty jsi se mi promítal do snů. Nemohla jsem kvůli tomu pořádně spát," odpověděla jsem. Hlas se mi třásl, protože jsem si nebyla jistá, jak odpovědět. Ale ano, trochu z toho ukňouraného děcka jsem v sobě slyšela.
"To je ale nadmíru zajímavé," řekl a narovnal se. Opravdu se mu v očích leskla zvědavost? "Já to vnímal stejně."
"Co to ale potom znamená?"
"Tím si nejsem jistý, může to být jen shoda náhod, může to být nahodilé uvolnění mé magie, nebo taky nějaký druh spojení." Přísahám, že jsem v tu chvíli nemyslela na sex, ale modlila jsem se, aby to nebyl ten poslední případ. Nepohodlně jsem se zavrtěla a odvrátila pohled k zemi. Jů, podívejte na ten nádherný parketový vzor, takhle zajímavou podlahu jsem nikdy předtím neviděla!
"Ty mě asi nehodláš jen tak vzít zpátky, že ne?" Nejspíš jasný fakt, ale té trošce naděje a víře v lepší zítřky (a zmrzlinu zdarma) jsem se zkrátka neubránila. A člověk by řekl že po mých zkušenostech za posledních pár dnů bych se poučila. Jsem nenapravitelná.
"Jsi celkem chytrá. Když chceš." Teďjsem se musela usmát já.
"Ty jsi taky celkem příjemný společník. Když chceš." Do háje s tím, mě bylo příjemné i to předchozí škrcení. Jsem asi masochistka.
Zvedl se a pohledem si mě změřil od hlavy až k patě. Naskočila mi husí kůže. Ukázal na moje hrdlo a tentokrát mi udělal žaludek pár salt. Hezké.
"Za to se ti omlouvám," řekl, a bylo velmi těžké najít v jeho hlase nějakou opravdovou lítost. Nicméně tam byla. Nastala chvilka tíživého ticha, kdy jsem cítila srdce bušit v puse. Divný pocit.
"Stráž ti ukáže, kde je pokoj a koupelna. Osprchuj se, uprav se, cokoliv... zařídím, aby ti tam přinesli jídlo a pak si obleč šaty co budou na posteli. Uděláme si menší výlet." A pak odešel. Zase.
Chvilku jsem omráčeně zírala směrem kam zmizel a teprve pak jsem si dovolila zapadnout do měkké sedačky. Zavřela jsem oči.
Na toho chlapa jsem dokázala změnit názor v řádu hodin. Rozhodně to nebyl dobrý člověk, měl v sobě jistou záhadu, nějaký druh temna, zvrhlost. Ale přistihla jsem se při přemýšlení nad tím, že tyhle aspekty mě k němu vlastně přitahují. Přirozená touha zjistit víc, zjistit, jestli toho v sobě neukrývá víc, než se na první pohled zdá. No, s jistotou jsem věděla, že se toho v něm schovává víc, než jsem schopná unést. A přesto ta touha zůstávala.
"Sakra," zaklela jsem si pro sebe, protože v tu chvíli jsem věděla, že jsem odepsaná. Že to se mnou nedopadne dobře. Že to všechno skončí v hajzlu.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 9. ledna 2014 v 11:39 | Reagovat

Lahůdka s třešničkou navrch, jako vystřižení seriálově-komiksoví Shieldi.

Všem vymaž úsměvy.

2 Maggi Maggi | Web | 9. ledna 2014 v 14:58 | Reagovat

Ahahah! :D Tak pozitivní myšlení jsem nečekala :D Toho kuřáka jsem si oblíbila :D Máš dobrý smysl pro humor, hele.. :D

3 Snow Snow | E-mail | Web | 9. ledna 2014 v 16:11 | Reagovat

Super kapitola, nevím, co k jinýho k tomu říct, možná jen to, že jsem ráda, že kapitola byla o trochu delší a... kdy že bude další...? :D

4 Chane Chane | Web | 9. ledna 2014 v 16:14 | Reagovat

Konečně jsem se dočkala pokračování jsem nadšená. Moc hezky popsané a Loki jak má být, moc se těším na další

5 Lucy Lucy | E-mail | Web | 9. ledna 2014 v 16:29 | Reagovat

[1]:  Vymažu:D

[2]:  Ano, Evelyn nikdy není negativní!:D Děkuju, jedna z mála, co to ocení:D

[3]:  Díky:) V pondělí ráno.

[4]:  Tak to je dobře, děkuju:)

6 Clarissa Clarissa | Web | 9. ledna 2014 v 22:50 | Reagovat

Tak bavila jsem se až na půdu... :D Fakt umíš psát!
Přidávám si tě na seznam svých múz! ;)

7 Lucy Lucy | E-mail | Web | 9. ledna 2014 v 23:00 | Reagovat

[6]:  Jé, to jsem ráda:) Děkuju:D

8 Simona Gray Simona Gray | Web | 7. února 2014 v 14:17 | Reagovat

Wincest... je nechutný. Ale keď si z toho robili srandu v tej časti s Chuckom, to bolo svelé :D Tam si vlastne podali fans a autorov fanfictions :D
oh, and...
Supernatural fandom has gif for everything.
Oh, teraz som si všimla, že si na tumbrl !! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama