Leden 2014

A já zůstanu | 8. Kapitola - Ach, sakra...

27. ledna 2014 v 5:12 | Lucy |  A já zůstanu
Jsem tu s osmou, ale poněkud kratší a nezáživnou kapitolou. Znáte to, takový stav nastane v téměř každém příběhu. Víceméně se tam nic neděje a nejsem spokojená jak s obsahem, tak s délkou, ale teď už s tím nic moc nenadělám, nenašla jsem způsob, jak bych mohla tuhle kapitolu vylepšit, tak jsem se s tím smířila. Doufám, že příště napíšu alespoň pět stránek, nebo se budu snažit. Tak přeji příjemnou zábavu.
Eve se důkladně seznámí s S.H.I.E.L.D.ovským systémem a reakcí Steva Rogerse na... ženské zbraně.

Small music challenge

24. ledna 2014 v 15:40 | Lucy |  Hudba
Dnes jsem tu poprvé, ale zatím ne naposledy! Tentokrát je to první článek do rubriky Hudba, a mou inspirací byla Mrs. Writer, která už tenhle dotazník vyplňovala, a tak jsem se rozhodla taky tak, protože na rovinu... bez hudby, by tenhle blog pravděpodobně neexistoval.

1) Má oblíbená chlapecká kapela + jedna píseň od nich
Abych pravdu řekla, kapely moc neposlouchám, to spíš samotné interprety, ale když už... Je to Placebo, a v podstatě od nich miluju skoro všechno, ale jednoznačně teď vede Pierrot the Clown.

2) Má oblíbená dívčí skupina + píseň od nich
Když si teď tak procházím playlistem, tak zjišťuju, že vlastně žádnou dívčí skupinu neposlouchám. Jsou to vždycky jen samotné zpěvačky... hm, zajímavé.

3) Píseň, kterou jsem měla ráda, ale teď ji nenávidím
A mám okamžitě jasno, tuhle písničku jsem naprosto milovala, ale nějak se mi oposlouchala a když začala vyzvánět každé ráno jako budík, měla jsem chuť mrsknout mobilem proti stěně. Fransisca Hall - Until it hurts

4) Skupina, o které nikdo nepředpokládá, že bych ji mohla milovat
No tak to je jednoznačně Parov Stelar, většinou mi lidi říkají, že je to na mě moc elektronické, ale i tak je zbožňuju a několikrát mě inspirovali k nějakému druhu tvorby, takže tohle je jejich místo. Příklad... Mojo Radio Gang, dokonalá skladba.

5) Píseň, jejíž slova znám zpaměti
A nemusím se ani moc rozmýšlet, je to Blue Jeans, od Lany del Rey, a nejspíš ji každý znáte. Snad ani nespočtu, kolikrát jsem ji poslouchala, a pořád ji miluju.

6) Píseň, která mě vždy uklidní
A opět je tu Lana del Rey, tentokrát se Summertime Sadness. Jednoduše je dokonalá.

7) Píseň, která mě dovede rozbrečet
Jéje, těch je... tak prvně asi Parov Stelar - Dust in the Summer rain a pak jedna, kterou jsem slyšela u videa s Lokim a okamžitě jsem se rozbrečela Keane - A bad dream (zmiňované video ZDE). A nakonec písnička, která se vymyká mému přesvědčení o zkaženosti komerční hudby. No a pak ji poslouchám a bulím jak želva, ale musím říct, že za to taky může video s Lokim. Správně, ve skutečnosti za všechno může Loki! A big great world - Say something (zmiňované druhé video ZDE).

8) Píseň, co u mě vyvolává nostalgii
Ach, to léto... Edward Sharpe & The Magnetic Zeros - Home

9) Píseň, kterou mám momentálně ráda
Snow patrol - The lightning strike Je zkrátka dokonalá.

10) Píseň, na kterou nikdy nezapomenu
Shiny Toy Guns - Stripped Protože... protože Hiddles, protože se mi chtělo, protože dva roky, protože videa, protože Marvel, protože Rusko, protože Loki (Ha, za všechno může on!!!), protože Černá vdova, protože TOHLE, protože jsem ji znala dřív a protože prostě proto!

A já zůstanu | 7. Kapitola - Líbí?

23. ledna 2014 v 5:02 | Lucy |  A já zůstanu
Ano, i v mém momentálním stavu kyblíkových slavností jsem si našla čas a napsala tuhle kapitolu. Možná se zdá, že se vše odehrává příliš rychle, ale za prvé jsem cítila, že tohle je ten správný krok a za druhé už jsem to jednoduše nemohla vydržet. Omlouvám se za případné infarkty, ale stejně za všechno může Loki.
Evelyn a Loki konečně přišli na společné řešení otázky: 'Vycházet spolu, nebo nevycházet?'
Řekněme, že přistoupili na kompromis.


A já zůstanu | 6. Kapitola - Jen se hýbej

21. ledna 2014 v 5:34 | Lucy |  A já zůstanu
Ano, stihla jsem tuhle kapitolu napsat do včerejší půlnoci díky euforii ze získané dvojky z fyziky. Vlastně to nebylo tak těžké, ale musela jsem se zkrátka učit.
S délkou jsem celkem spokojená, o obsahu se to moc říct nedá. Pokud mohu doporučit, přichystejte si ke čtení pár energických písniček a jednu pomalou - ideálně něco od Parov Stelar, ale nebudu vám do toho kecat, nebudu jedna z těch blogerek co své představy vnucují a cpou i do příběhu, četla jsem takhle jednu fanfiction na Harryho Pottera a nedalo se to. Snad se bude líbit, pokud to stihnu, ve čtvrtek tu máte další kapitolu jako na talíři a v sobotu je tu klasicky poezie.
Eve a Loki si užívají nečekanou taneční lekci, zpestří si život drobnou kulturní vložkou a v alkoholovém víru se dá napovídat spousta věcí, které ovšem můžou být pravdivé!


A já zůstanu | 5. Kapitola - Dobrou noc

17. ledna 2014 v 20:02 | Lucy |  A já zůstanu
Ano, další kapitola, o den později než původně měla být. Pravda je taková, že celý týden jsme buď psali velké testy, a nebo nás zkoušeli, a jelikož je před pololetím, musela jsem se doslova ponořit do učení. Bohužel už nezabráním trojce z matiky, ale z fyziky to ještě zvládnu, takže budu v ponděli u tabule. Proto se šestá kapitola odkládá až na úterý, jinak bych to nestíhala. Pokud by se to i tak nějak zpozdilo, prosím omluvte mě, ale vážně je toho hodně. Od úterka nicméně makám a blog zanedbávat nebudu.
Taky bych chtěla poděkovat všem, kteří na tuhle stránku chodíte, opravdu to pro mě hodně znamená, mám vás všechny strašně ráda, a jsem ráda za vaši podporu. Nicméně...
Eve se nudí, Loki provozuje pochybnou meditaci a noční můry jsou alespoň k něčemu dobré. Dobrou noc.


A já zůstanu | 4. Kapitola - Omlouvám se

13. ledna 2014 v 5:21 | Lucy |  A já zůstanu
Ano, po čtyřech dnech opět kapitola, já vím jak skáčete radostí! Nevím, co říct, možná jen to, že další by mohla být hotová do čtvrtka. A kdyby se vám na této kapitole něco nezdálo... nebojte se, vím co dělám a ačkoli to tak nevypadá, opravdu jsou tam jisté scény odůvodněně.
Evelyn vyrazila s Lokim na 'výlet', ale ne vše jde podle plánu. Řekněme, že nesouhlasí s jistými metodami. Ona je dotčená a on na pomyslné psychické hranici. Vyberte si.


A já zůstanu | 3. Kapitola - Jistý druh zvrhlosti

9. ledna 2014 v 5:02 | Lucy |  A já zůstanu
Ano, oproti předchozí kapitole jsem se polepšila a natáhla jsem kapitolu asi o půl stránky. Nic moc, ale snažím se. Je neuvěřitelné, jak moc mě baví odhalování Lokiho charakterictických rysů, protože on je prostě tak úžasně komplikovaná osobnost, a komplikované osobnosti nejsou lepší k ničemu jinému, než k rozpitvávání. Alespoň na papíře.
Evelyn se zrovna nelíbí způsob, jakým s ní všichni zacházejí a rozhodně nemá žádné problém se vyjádřit (= občasné vulgarismy, ale nic tak strašného to není, záleží jen na vás, jestli to skousnete) zatímco Loki má těch problémů víc než dost. A s tím má zase problém Eve. Počkat, Eve má problém téměř se vším...

PS: Omluvte prosím případnou melancholii nebo něco podobného, vyhýbala jsem se jí jako čert kříži, ale kapitola je psaná po dokoukání nové Jany Eyrové a to byly ty pocity ještě čerstvé.

PPS: To sem nepatří, ale pokud sledujete Supernatural, dobře vám radím, nikdy nečtěte Wincest, protože se na ten seriál už nikdy nebudete koukat stejnýma očima. Vlastní zkušenost, ale nelituju toho!


A já zůstanu | 2. Kapitola - Pusť depresivní hudbu

6. ledna 2014 v 5:50 | Lucy |  A já zůstanu
Ano, tak jste se dočkali!
K mému velkému nepochopení mě opravdu baví psát tuhle povídku a kvůli tomu si raději nebudu určovat dny, kdy se zveřejní další kapitola. Můžete si být jistí, že nebudete čekat víc než týden a pokud ano, tak vám dám vždy včas vědět. A jestli ne, tak se nebojte a připomeňte mi to.
Evelyn se opravdu nelíbí účel, za jakým zůstala v Avengers Tower, a dává svůj protest jasně najevo. Navíc na scénu nastupují ostatní zachránci světa.

PS: Kapitola je trošičku kratší než předtím, ukousněte mi hlavu.


Jak Lucy ztrácí iluze

5. ledna 2014 v 14:39 | Lucy |  Informačně
Zdravím vás dnes už podruhé!
Ano, slyším ty nadšené ohlasy stejně dobře jako svou hudbu. Pravda je, že na starém blogu se mi nikdy nechtělo psát podobné 'deníčkové' články, možná proto, že můj život není nijak zajímavý, a možná proto, že jsem ten blog stejně neměla ráda, zatímco tady mě to nějak podivně láká.
Jelikož mi na Valentýna bude patnáct (ano, vím že v profilu mám napsáno, že už mi patnáct je, ale koho zajímá pár dnů?) tak bych už pravděpodobně měla být tak nějak... dospělejší? Rozumná? Rozhodnutá o tom, co chci? No, nejsem. Nepatřím k těm, co si myslí, že věk je jenom číslo, pro mě je totiž docela podstatný.
Nicméně jsem zjistila, že v poslední době asi trochu 'vyspívám'. Snažím se být zodpovědná a používat víc tu věc kterou nosím na krku (a náhrdelník to není) abych nezklamala ostatní. A řeknu vám, je to pěkně těžké. Do téhle chvíle jsem byla zvyklá, že každý můj přešlap vedle se omluví mým věkem a nedostatkem zkušeností, ale teď je to jiné. Častěji se hádám s rodiči, snažím se být samostatná a podobně. Někdo může říct, že je to puberta, ale dokud se neocitnete v kůži onoho člověka, nikdy nemůžete pochopit jeho pocity a tím pádem taky přirovnat to k vývoji.
Ano, všichni říkají že v pubertě máte pocit, že celý svět je proti vám, že vám nikdo nerozumí, že všechno je těžké jen pro vás, ale není to pravda. Nemám totiž ani jeden z těchto pocitu (vyjma posledního, ale kdo ne, že) a přesto se cítím mizerně.
Přesně proto nesnáším, když učitelka mluví o pubertě, jako o něčem podřadném, jako o slabosti, protože v ní jednou taky byla a teď se za své chování v tom období stydí. A já jen zírám a nechápu proč. Každý si tím jednou prošel a přesto se to bere jako nechtěná část života. Podle mě je to naprostá kravina, každý by to měl jednou zažít. Ale to jsem velmi ostře odbočila.
Jak jsem říkala, poslední dobou se mi zdá, že se nějak vyvíjím. Ne tělesně, ale psychicky. Začíná to jiným hudebním vkusem, přes názor že bych nejradši byla buddhistka až po střízlivější styl oblékání a jiné zájmy. Ne, že bych nebyla ráda, ale spíš pořád čekám na ten pocit samostatnosti. Na to, že až pomyslím na Prahu, nebude se mi chtít strachy schovat pod postel. Můj vývoj mi ale na druhou stranu bere iluze, což je v jistých případech nepochybně dobře, ale někdy neuvěřitelně smutné.
Každopádně, pokud jste se tímhle miničlánkem prokousali až sem, tak gratuluji, váš vývoj je jistě na dobré cestě (ano, i těch už dospělých se to týká, protože člověk se oboustranně vyvíjí v každém věku). Já vím, že filozofii nemá nikdo moc v lásce, ale... tohle je spíš taková úvaha a já vám chci poděkovat za to, že jste si mě vyslechli (nebo spíš vyčetli).

PS: Nahrávat obrázek designu sedmkrát, mě málem stálo nervy (a opravdu to neznamená, že už blog není o Marvelu atd., ale do téhle fotky jsem se zkrátka zamilovala)

A já zůstanu | 1. Kapitola - Zachránili jsme svět

3. ledna 2014 v 17:37 | Lucy |  A já zůstanu
Jsem tu s první kapitolou mé fanfiction. V téhle vás čeká trochu víc akce, a musím říct, že jsem si její psaní užila. Jinak vás čeká seznámení se dvěma superhrdiny, hádejte s jakými.


A já zůstanu | Prolog

2. ledna 2014 v 17:05 | Lucy |  A já zůstanu
Zatím prolog k mé historicky první kapitolové fanfiction. Já jen doufám, že se vám bude líbit, a navnadí na další kapitoly. A snad mě neukamenujete za vykreslení Lokiho.


Povídky

2. ledna 2014 v 15:10 | Lucy |  Povídky

---